1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

1 Ĉion ĉi tion mia okulo vidis, Mia orelo aŭdis kaj komprenis.

2 Kion vi scias, mi ankaŭ scias; Kaj mi ne estas malpli valora ol vi.

3 Sed mi volus paroli kun la Plejpotenculo, Mi dezirus disputi kun Dio.

4 Tamen vi komentarias malvere, Vi ĉiuj estas senutilaj kuracistoj.

5 Ho, se vi silentus, Tio estus saĝeco de via flanko.

6 Aŭskultu do mian moralinstruon, Kaj atentu la defendan parolon de mia buŝo.

7 Ĉu pro Dio vi volas paroli malveron, Kaj pro Li paroli falsaĵon?

8 Ĉu vi volas esti personfavoraj al Li, Aŭ pro Dio vi volas disputi?

9 Ĉu estos bone, kiam Li esploros vin? Ĉu vi volas trompi Lin, kiel oni trompas homon?

10 Li certe vin punos, Se vi sekrete estos personfavoraj.

11 Ĉu Lia majesto ne konfuzas vin? Ĉu ne falas sur vin timo antaŭ Li?

12 Viaj memorigoj estas sentencoj polvaj, Via bastionoj estas amasoj da argilo.

13 Silentu antaŭ mi, kaj parolos mi, Kio ajn trafos min.

14 Por kio mi portu mian karnon en miaj dentoj Kaj metu mian animon en mian manon?

15 Li ja mortigos min, kaj mi ne havas esperon; Sed pri mia konduto mi volas disputi antaŭ Li.

16 Tio jam estos savo por mi, Ĉar ne hipokritulo venos antaŭ Lin.

17 Aŭskultu mian parolon Kaj mian klarigon antaŭ viaj oreloj.

18 Jen mi pretigis juĝan aferon; Mi scias, ke mi montriĝos prava.

19 Kiu povas procesi kontraŭ mi? Tiam mi eksilentus kaj mortus.

20 Nur du aferojn ne faru al mi, Tiam mi ne kaŝos min antaŭ Via vizaĝo:

21 Malproksimigu de mi Vian manon, Kaj Via teruro ne timigu min.

22 Tiam voku, kaj mi respondos; Aŭ mi parolos, kaj Vi respondu al mi.

23 Kiom da malbonagoj kaj pekoj estas sur mi? Sciigu al mi miajn krimojn kaj pekojn.

24 Kial Vi kaŝas Vian vizaĝon Kaj rigardas min kiel Vian malamikon?

25 Ĉu Vi volas montri Vian forton kontraŭ deŝirita folio? Kaj ĉu sekiĝintan pajleron Vi volas persekuti?

26 Ĉar Vi skribas kontraŭ mi maldolĉaĵon Kaj venigas sur min la pekojn de mia juneco.

27 Vi metis miajn piedojn en ŝtipon, Vi observas ĉiujn miajn vojojn, Kaj Vi observas la plandojn de miaj piedoj;

28 Dum mi ja disfalas kiel putraĵo, Kiel vesto dismanĝita de tineoj.