1 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

2 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

3 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

4 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

5 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

6 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

7 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

8 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

9 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

10 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

11 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

12 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

13 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

14 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

15 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

16 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

17 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

18 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

19 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

20 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

21 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

22 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

23 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

24 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

25 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

26 **

27 **

28 **

29 **

30 **

31 **

32 **

33 **

34 **

1 Ĉu vi povas eltiri levjatanon per fiŝhoko, Aŭ ligi per ŝnuro ĝian langon?

2 Ĉu vi povas trameti kanon tra ĝia nazo Kaj trapiki ĝian vangon per pikilo?

3 Ĉu ĝi multe petegos vin, Aŭ parolos al vi flataĵojn?

4 Ĉu ĝi faros interligon kun vi? Ĉu vi povas preni ĝin kiel porĉiaman sklavon?

5 Ĉu vi amuziĝos kun ĝi kiel kun birdo? Aŭ ĉu vi ligos ĝin por viaj knabinoj?

6 Ĉu kamaradoj ĝin dishakos, Kaj dividos inter komercistoj?

7 Ĉu vi povas plenigi per pikiloj ĝian haŭton Kaj per fiŝistaj hokoj ĝian kapon?

8 Metu sur ĝin vian manon; Tiam vi bone memoros la batalon, kaj ĝin ne plu entreprenos.

9 Vidu, la espero ĉiun trompos; Jam ekvidinte ĝin, li falos.

10 Neniu estas tiel kuraĝa, por inciti ĝin; Kiu do povas stari antaŭ Mi?

11 Kiu antaŭe ion donis al Mi, ke Mi redonu al li? Sub la tuta ĉielo ĉio estas Mia.

12 Mi ne silentos pri ĝiaj membroj, Pri ĝia forto kaj bela staturo.

13 Kiu povas levi ĝian veston? Kiu aliros al ĝia paro da makzeloj?

14 Kiu povas malfermi la pordon de ĝia vizaĝo? Teruro ĉirkaŭas ĝiajn dentojn.

15 Ĝiaj fieraj skvamoj estas kiel ŝildoj, Interligitaj per fortika sigelo;

16 Unu kuntuŝiĝas kun la alia tiel, Ke aero ne povas trairi tra ili;

17 Unu alfortikiĝis al la alia, Interkuniĝis kaj ne disiĝas.

18 Ĝia terno briligas lumon, Kaj ĝiaj okuloj estas kiel la palpebroj de la ĉielruĝo.

19 El ĝia buŝo eliras torĉoj, Elkuras flamaj fajreroj.

20 El ĝiaj nazotruoj eliras fumo, Kiel el bolanta poto aŭ kaldrono.

21 Ĝia spiro ekbruligas karbojn, Kaj flamo eliras el ĝia buŝo.

22 Sur ĝia kolo loĝas forto, Kaj antaŭ ĝi kuras teruro.

23 La partoj de ĝia karno estas firme kunligitaj inter si, Tenas sin fortike sur ĝi, kaj ne ŝanceliĝas.

24 Ĝia koro estas malmola kiel ŝtono, Kaj fortika kiel suba muelŝtono.

25 Kiam ĝi sin levas, ektremas fortuloj, Konsterniĝas de teruro.

26 Glavo, kiu alproksimiĝas al ĝi, ne povas sin teni, Nek lanco, sago, aŭ kiraso.

27 Feron ĝi rigardas kiel pajlon, Kupron kiel putran lignon.

28 Ne forpelos ĝin sago; Ŝtonoj el ŝtonĵetilo fariĝas pajleroj antaŭ ĝi.

29 Bastonegon ĝi rigardas kiel pajlon, Kaj ĝi mokas la sonon de lanco.

30 Sube ĝi havas akrajn pecetojn; Kiel draŝrulo ĝi kuŝas sur la ŝlimo.

31 Kiel kaldronon ĝi ondigas la profundon; La maron ĝi kirlas kiel ŝmiraĵon.

32 La vojo post ĝi lumas; La abismo aperas kiel grizaĵo.

33 Ne ekzistas sur la tero io simila al ĝi; Ĝi estas kreita sentima.

34 Ĝi rigardas malestime ĉion altan; Ĝi estas reĝo super ĉiuj sovaĝaj bestoj.