1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.

1 La risposta dolce acqueta il cruccio; Ma la parola molesta fa montar l’ira2 La scienza adorna la lingua de’ savi; Ma la bocca degli stolti sgorga follia3 Gli occhi del Signore sono in ogni luogo; Riguardando i malvagi ed i buoni4 La medicina della lingua è un albero di vita; Ma la sovversione che avviene per essa è simile ad un fracasso fatto dal vento5 Lo stolto disdegna la correzion di suo padre; Ma chi osserva la riprensione diventerà avveduto6 Nella casa del giusto vi sono di gran facoltà; Ma vi è dissipazione nell’entrate dell’empio7 Le labbra de’ savi spandono scienza; Ma non fa già così il cuor degli stolti8 Il sacrificio degli empi è cosa abbominevole al Signore; Ma l’orazione degli uomini diritti gli è cosa grata9 La via dell’empio è cosa abbominevole al Signore; Ma egli ama chi procaccia giustizia10 La correzione è spiacevole a chi lascia la diritta via; Chi odia la riprensione morrà11 L’inferno e il luogo della perdizione son davanti al Signore; Quanto più i cuori de’ figliuoli degli uomini! 12 Lo schernitore non ama che altri lo riprenda, E non va a’ savi13 Il cuore allegro abbellisce la faccia; Ma per lo cordoglio lo spirito è abbattuto14 Il cuor dell’uomo intendente cerca la scienza; Ma la bocca degli stolti si pasce di follia15 Tutti i giorni dell’afflitto son cattivi; Ma chi è allegro di cuore è come in un convito perpetuo16 Meglio vale poco col timor del Signore, Che gran tesoro con turbamento.17 Meglio vale un pasto d’erbe, ove sia amore, Che di bue ingrassato, ove sia odio18 L’uomo iracondo muove contese; Ma chi è lento all’ira acqueta le risse19 La via del pigro è come una siepe di spine; Ma la via degli uomini diritti è elevata20 Il figliuol savio rallegra il padre; Ma l’uomo stolto sprezza sua madre21 La follia è allegrezza all’uomo scemo di senno; Ma l’uomo intendente cammina dirittamente22 I disegni son renduti vani dove non è consiglio; Ma sono stabili dove è moltitudine di consiglieri23 L’uomo riceve allegrezza della risposta della sua bocca; E quant’è buona una parola detta al suo tempo! 24 La via della vita va in su all’uomo intendente, Per ritrarsi dall’inferno che è a basso25 Il Signore spianta la casa de’ superbi; Ma stabilisce il confine della vedova26 I pensieri malvagi son cosa abbominevole al Signore; Ma i detti che gli son piacevoli sono i puri27 Chi è dato a cupidigia dissipa la sua casa; Ma chi odia i presenti viverà28 Il cuor del giusto medita ciò che ha da rispondere; Ma la bocca degli empi sgorga cose malvage29 Il Signore è lontano dagli empi; Ma egli esaudisce l’orazione de’ giusti30 La luce degli occhi rallegra il cuore; La buona novella ingrassa le ossa31 L’orecchio che ascolta la riprensione della vita Dimorerà per mezzo i savi32 Chi schifa la correzione disdegna l’anima sua; Ma chi ascolta la riprensione acquista senno33 Il timor del Signore è ammaestramento di sapienza; E l’umiltà va davanti alla gloria