1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

1 Il povero, che cammina nella sua integrità, Val meglio che il perverso di labbra, il quale è stolto2 Come chi è frettoloso di piedi incappa; Così non vi è alcun bene, quando l’anima è senza conoscimento3 La stoltizia dell’uomo perverte la via di esso; E pure il suo cuore dispetta contro al Signore4 Le ricchezze aggiungono amici in gran numero; Ma il misero è separato dal suo intimo amico5 Il falso testimonio non resterà impunito, E chi sbocca menzogne non iscamperà6 Molti riveriscono il principe; Ma ognuno è amico del donatore.7 Tutti i fratelli del povero l’odiano; Quanto più si dilungheranno i suoi amici da lui! Egli con parole li supplica, ma essi se ne vanno8 Chi acquista senno ama l’anima sua; Chi osserva l’intendimento troverà del bene9 Il falso testimonio non resterà impunito, E chi sbocca menzogne perirà10 I diletti non si convengono allo stolto; Quanto meno conviensi al servo signoreggiar sopra i principi! 11 Il senno dell’uomo rallenta l’ira di esso; E la sua gloria è di passar sopra le offese12 L’indegnazione del re è come il ruggito del leoncello; Ma il suo favore è come la rugiada sopra l’erba13 Il figliuolo stolto è una grande sciagura a suo padre; E le risse della moglie sono un gocciolar continuo14 Casa e sostanza sono l’eredità de’ padri; Ma dal Signore viene la moglie prudente15 La pigrizia fa cadere in profondo sonno; E la persona negligente avrà fame16 Chi osserva il comandamento guarda l’anima sua; Ma chi trascura le sue vie morrà17 Chi dona al povero presta al Signore; Ed egli gli farà la sua retribuzione18 Gastiga il tuo figliuolo, mentre vi è ancora della speranza; Ma non imprender già di ucciderlo19 Chi è grandemente iracondo ne porterà la pena; Che se tu lo scampi, tu lo renderai vie più iracondo20 Ascolta consiglio, e ricevi correzione, Acciocchè tu diventi savio alla fine21 Vi sono molti pensieri nel cuor dell’uomo; Ma il consiglio del Signore è quello che sarà stabile22 La benignità dell’uomo è il suo ornamento; E meglio vale il povero, che l’uomo bugiardo23 Il timor del Signore è a vita; E chi lo teme passerà la notte sazio, e non sarà visitato da alcun male24 Il pigro nasconde la mano nel seno, E non la ritrae fuori, non pure per recarsela alla bocca25 Percuoti lo schernitore, e il semplice ne diventerà avveduto; E se tu correggi l’uomo intendente, egli intenderà la scienza26 Il figliuolo che fa vergogna e vituperio, Ruina il padre, e scaccia la madre27 Figliuol mio, ascoltando l’ammaestramento, Rimanti di deviare da’ detti di scienza28 Il testimonio scellerato schernisce la dirittura; E la bocca degli empi trangugia l’iniquità29 I giudicii sono apparecchiati agli schernitori, E le percosse al dosso degli stolti