1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
1 Alors ces trois hommes cessèrent de répondre à Job, parce qu'il se croyait un homme juste.2 Et Elihu fils de Barakéel, Buzite, de la famille de Ram, fut embrasé de colère contre Job, parce qu'il se justifiait plus qu'il [ne justifiait] Dieu.3 Sa colère fut aussi embrasée contre ses trois amis, parce qu'ils n'avaient pas trouvé de quoi répondre, et toutefois ils avaient condamné Job.4 Or Elihu avait attendu que Job eût parlé, à cause qu'ils étaient tous plus âgés que lui.5 Mais Elihu voyant qu'il n'y avait aucune réponse dans la bouche de ces trois hommes, il fut embrasé de colère.6 C'est pourquoi Elihu fils de Barakéel Buzite prit la parole, et dit : Je suis moins âgé que vous, et vous êtes fort vieux; c'est pourquoi j'ai eu peur et j'ai craint de vous dire mon avis.7 Je disais [en moi-même]; les jours parleront, et le grand nombre des années fera connaître la sagesse.8 L'esprit est bien en l'homme, mais c'est l'inspiration du Tout-puissant qui les rend intelligents.9 Les grands ne sont pas [toujours] sages, et les anciens n'entendent pas [toujours] le droit.10 C'est pourquoi je dis : Ecoute-moi, et je dirai aussi mon avis.11 Voici, j'ai attendu que vous eussiez parlé; j'ai prêté l'oreille à tout ce que vous avez voulu faire entendre, jusqu'à ce que vous avez eu examiné les discours.12 Je vous ai, dis-je, bien considérés, et voilà, il n'y a pas un de vous qui ait convaincu Job, et qui ait répondu à ses discours.13 Afin qu'il ne vous arrive pas de dire : Nous avons trouvé la sagesse; [savoir], que c'est le [Dieu] Fort qui le poursuit, et non point un homme.14 Or [comme] ce n'est pas contre moi qu'il a arrangé ses discours, ce ne sera pas aussi selon vos paroles, que je lui répondrai.15 Ils ont été étonnés, ils n'ont plus rien répondu, on leur a fait perdre la parole.16 Et j'ai attendu jusqu'à ce qu'ils n'ont plus rien dit; car ils sont demeurés muets, et ils n'ont plus répliqué;17 Je répondrai [donc] pour moi et je dirai mon avis.18 Car je suis gros de parler, et l'esprit dont je me sens rempli, me presse.19 Voici, mon ventre est comme [un vaisseau] de vin qui n'a point d'air; et il crèverait comme des vaisseaux neufs.20 Je parlerai donc, et je me mettrai au large; j'ouvrirai mes lèvres, et je répondrai.21 A Dieu ne plaise que j'aie acception des personnes, je n'userai point de mots couverts en parlant à un homme.22 Car je ne sais point user de mots couverts; celui qui m'a fait m'enlèverait tout aussitôt.