1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

1 Alors Eliphas Témanite prit la parole, et dit :

2 Si nous entreprenons de te parler, te fâcheras-tu? mais qui pourrait s'empêcher de parler?

3 Voilà, tu en as enseigné plusieurs, et tu as renforcé les mains lâches.

4 Tes paroles ont affermi ceux qui chancelaient, et tu as fortifié les genoux qui pliaient.

5 Et maintenant que ceci t'est arrivé, tu t'en fâches! il t'a atteint, et tu en es tout troublé.

6 Ta piété n'a-t-elle pas été ton espérance? et l'intégrité de tes voies [n'a-t-elle pas été] ton attente?

7 Rappelle, je te prie, dans ton souvenir, où est l'innocent qui ait jamais péri, et où les hommes droits ont-ils [jamais] été exterminés?

8 Mais j'ai vu que ceux qui labourent l'iniquité, et qui sèment l'outrage, les moissonnent.

9 Ils périssent par le souffle de Dieu, et ils sont consumés par le vent de ses narines.

10 [Il étouffe] le rugissement du lion, et le cri d'un grand lion, et il arrache les dents des lionceaux.

11 Le lion périt par faute de proie, et les petits du vieux lion sont dissipés.

12 Mais quant à moi, une parole m'a été adressée en secret, et mon oreille en a entendu quelque peu.

13 Pendant les pensées diverses des visions de la nuit, quand un profond sommeil saisit les hommes,

14 Une frayeur et un tremblement me saisirent qui étonnèrent tous mes os.

15 Un esprit passa devant moi, [et] mes cheveux en furent tout hérissés.

16 Il se tint là, mais je ne connus point son visage; une représentation était devant mes yeux, et j'ouïs une voix basse [qui disait] :

17 L'homme sera-t-il plus juste que Dieu? l'homme sera-t-il plus pur que celui qui l'a fait?

18 Voici, il ne s'assure point sur ses serviteurs, et il met la lumière dans ses Anges :

19 Combien moins [s'assurera-t-il] en ceux qui demeurent dans des maisons d'argile; en ceux dont le fondement est dans la poussière, et qui sont consumés à la rencontre d'un vermisseau?

20 Du matin au soir ils sont brisés, et, sans qu'on s'en aperçoive, ils périssent pour toujours.

21 L'excellence qui était en eux, n'a-t-elle pas été emportée? Ils meurent sans être sages.