1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
1 Seeing that many did take in hand to set in order a narration of the matters that have been fully assured among us,
2 as they did deliver to us, who from the beginning became eye-witnesses, and officers of the Word, --
3 it seemed good also to me, having followed from the first after all things exactly, to write to thee in order, most noble Theophilus,
4 that thou mayest know the certainty of the things wherein thou wast instructed.
5 There was in the days of Herod, the king of Judea, a certain priest, by name Zacharias, of the course of Abijah, and his wife of the daughters of Aaron, and her name Elisabeth;
6 and they were both righteous before God, going on in all the commands and righteousnesses of the Lord blameless,
7 and they had no child, because that Elisabeth was barren, and both were advanced in their days.
8 And it came to pass, in his acting as priest, in the order of his course before God,
9 according to the custom of the priesthood, his lot was to make perfume, having gone into the sanctuary of the Lord,
10 and all the multitude of the people were praying without, at the hour of the perfume.
11 And there appeared to him a messenger of the Lord standing on the right side of the altar of the perfume,
12 and Zacharias, having seen, was troubled, and fear fell on him;
13 and the messenger said unto him, `Fear not, Zacharias, for thy supplication was heard, and thy wife Elisabeth shall bear a son to thee, and thou shalt call his name John,
14 and there shall be joy to thee, and gladness, and many at his birth shall joy,
15 for he shall be great before the Lord, and wine and strong drink he may not drink, and of the Holy Spirit he shall be full, even from his mother`s womb;
16 and many of the sons of Israel he shall turn to the Lord their God,
17 and he shall go before Him, in the spirit and power of Elijah, to turn hearts of fathers unto children, and disobedient ones to the wisdom of righteous ones, to make ready for the Lord, a people prepared.`
18 And Zacharias said unto the messenger, `Whereby shall I know this? for I am aged, and my wife is advanced in her days?`
19 And the messenger answering said to him, `I am Gabriel, who have been standing near before God, and I was sent to speak unto thee, and to proclaim these good news to thee,
20 and lo, thou shalt be silent, and not able to speak, till the day that these things shall come to pass, because thou didst not believe my words, that shall be fulfilled in their season.`
21 And the people were waiting for Zacharias, and wondering at his tarrying in the sanctuary,
22 and having come out, he was not able to speak to them, and they perceived that a vision he had seen in the sanctuary, and he was beckoning to them, and did remain dumb.
23 And it came to pass, when the days of his service were fulfilled, he went away to his house,
24 and after those days, his wife Elisabeth conceived, and hid herself five months, saying --
25 `Thus hath the Lord done to me, in days in which He looked upon [me], to take away my reproach among men.`
26 And in the sixth month was the messenger Gabriel sent by God, to a city of Galilee, the name of which [is] Nazareth,
27 to a virgin, betrothed to a man, whose name [is] Joseph, of the house of David, and the name of the virgin [is] Mary.
28 And the messenger having come in unto her, said, `Hail, favoured one, the Lord [is] with thee; blessed [art] thou among women;`
29 and she, having seen, was troubled at his word, and was reasoning of what kind this salutation may be.
30 And the messenger said to her, `Fear not, Mary, for thou hast found favour with God;
31 and lo, thou shalt conceive in the womb, and shalt bring forth a son, and call his name Jesus;
32 he shall be great, and Son of the Highest he shall be called, and the Lord God shall give him the throne of David his father,
33 and he shall reign over the house of Jacob to the ages; and of his reign there shall be no end.`
34 And Mary said unto the messenger, `How shall this be, seeing a husband I do not know?`
35 And the messenger answering said to her, `The Holy Spirit shall come upon thee, and the power of the Highest shall overshadow thee, therefore also the holy-begotten thing shall be called Son of God;
36 and lo, Elisabeth, thy kinswoman, she also hath conceived a son in her old age, and this is the sixth month to her who was called barren;
37 because nothing shall be impossible with God.`
38 And Mary said, `Lo, the maid-servant of the Lord; let it be to me according to thy saying,` and the messenger went away from her.
39 And Mary having arisen in those days, went to the hill-country, with haste, to a city of Judea,
40 and entered into the house of Zacharias, and saluted Elisabeth.
41 And it came to pass, when Elisabeth heard the salutation of Mary, the babe did leap in her womb; and Elisabeth was filled with the Holy Spirit,
42 and spake out with a loud voice, and said, `Blessed [art] thou among women, and blessed [is] the fruit of thy womb;
43 and whence [is] this to me, that the mother of my Lord might come unto me?
44 for, lo, when the voice of thy salutation came to my ears, leap in gladness did the babe in my womb;
45 and happy [is] she who did believe, for there shall be a completion to the things spoken to her from the Lord.`
46 And Mary said, `My soul doth magnify the Lord,
47 And my spirit was glad on God my Saviour,
48 Because He looked on the lowliness of His maid-servant, For, lo, henceforth call me happy shall all the generations,
49 For He who is mighty did to me great things, And holy [is] His name,
50 And His kindness [is] to generations of generations, To those fearing Him,
51 He did powerfully with His arm, He scattered abroad the proud in the thought of their heart,
52 He brought down the mighty from thrones, And He exalted the lowly,
53 The hungry He did fill with good, And the rich He sent away empty,
54 He received again Israel His servant, To remember kindness,
55 As He spake unto our fathers, To Abraham and to his seed -- to the age.`
56 And Mary remained with her about three months, and turned back to her house.
57 And to Elisabeth was the time fulfilled for her bringing forth, and she bare a son,
58 and the neighbours and her kindred heard that the Lord was making His kindness great with her, and they were rejoicing with her.
59 And it came to pass, on the eighth day, they came to circumcise the child, and they were calling him by the name of his father, Zacharias,
60 and his mother answering said, `No, but he shall be called John.`
61 And they said unto her -- `There is none among thy kindred who is called by this name,`
62 and they were making signs to his father, what he would wish him to be called,
63 and having asked for a tablet, he wrote, saying, `John is his name;` and they did all wonder;
64 and his mouth was opened presently, and his tongue, and he was speaking, praising God.
65 And fear came upon all those dwelling around them, and in all the hill-country of Judea were all these sayings spoken of,
66 and all who heard did lay them up in their hearts, saying, `What then shall this child be?` and the hand of the Lord was with him.
67 And Zacharias his father was filled with the Holy Spirit, and did prophesy, saying,
68 `Blessed [is] the Lord, the God of Israel, Because He did look upon, And wrought redemption for His people,
69 And did raise an horn of salvation to us, In the house of David His servant,
70 As He spake by the mouth of His holy prophets, Which have been from the age;
71 Salvation from our enemies, And out of the hand of all hating us,
72 To do kindness with our fathers, And to be mindful of His holy covenant,
73 An oath that He sware to Abraham our father,
74 To give to us, without fear, Out of the hand of our enemies having been delivered,
75 To serve Him, in holiness and righteousness Before Him, all the days of our life.
76 And thou, child, Prophet of the Highest Shalt thou be called; For thou shalt go before the face of the Lord, To prepare His ways.
77 To give knowledge of salvation to His people In remission of their sins,
78 Through the tender mercies of our God, In which the rising from on high did look upon us,
79 To give light to those sitting in darkness and death-shade, To guide our feet to a way of peace.`
80 And the child grew, and was strengthened in spirit, and he was in the deserts till the day of his shewing unto Israel.