Lucas 9 - Bíblia Online

I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. 
I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. 
A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte. 
A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte. 
A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim. 
I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy. 
Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých, 
A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal. 
I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti. 
Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida. 
To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval. 
Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém. 
I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů? 
Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti. 
I učinili tak, a posadili se všickni. 
A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup. 
I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů. 
I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové? 
A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal. 
I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího. 
A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili, 
Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. 
I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne. 
Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji. 
Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal? 
Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů. 
Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží. 
I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil. 
A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí. 
A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš. 
Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě. 
Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním. 
I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví. 
A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku. 
I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte. 
A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli. 
Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. 
A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám. 
A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím. 
I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli. 
I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého. 
A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho. 
I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým: 
Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské. 
Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu. 
I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší. 
Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe, 
A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký. 
I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi. 
I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest. 
I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma, 
Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu. 
I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma. 
A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil? 
A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu. 
Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka. 
Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš. 
I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. 
I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého. 
I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží. 
I řekl opět jiný : Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém. 
Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu. 

And having called together his twelve disciples, he gave them power and authority over all the demons, and to cure sicknesses, 
and he sent them to proclaim the reign of God, and to heal the ailing. 
And he said unto them, `Take nothing for the way, neither staff, nor scrip, nor bread, nor money; neither have two coats each; 
and into whatever house ye may enter, there remain, and thence depart; 
and as many as may not receive you, going forth from that city, even the dust from your feet shake off, for a testimony against them.` 
And going forth they were going through the several villages, proclaiming good news, and healing everywhere. 
And Herod the tetrarch heard of all the things being done by him, and was perplexed, because it was said by certain, that John hath been raised out of the dead; 
and by certain, that Elijah did appear, and by others, that a prophet, one of the ancients, was risen; 
and Herod said, `John I did behead, but who is this concerning whom I hear such things?` and he was seeking to see him. 
And the apostles having turned back, declared to him how great things they did, and having taken them, he withdrew by himself to a desert place of a city called Bethsaida, 
and the multitudes having known did follow him, and having received them, he was speaking to them concerning the reign of God, and those having need of service he cured. 
And the day began to decline, and the twelve having come near, said to him, `Let away the multitude, that having gone to the villages and the fields round about, they may lodge and may find provision, because here we are in a desert place.` 
And he said unto them, `Give ye them to eat;` and they said, `We have no more than five loaves, and two fishes: except, having gone, we may buy for all this people victuals;` 
for they were about five thousand men. And he said unto his disciples, `Cause them to recline in companies, in each fifty;` 
and they did so, and made all to recline; 
and having taken the five loaves, and the two fishes, having looked up to the heaven, he blessed them, and brake, and was giving to the disciples to set before the multitude; 
and they did eat, and were all filled, and there was taken up what was over to them of broken pieces, twelve baskets. 
And it came to pass, as he is praying alone, the disciples were with him, and he questioned them, saying, `Who do the multitudes say me to be?` 
And they answering said, `John the Baptist; and others, Elijah; and others, that a prophet, one of the ancients, was risen;` 
and he said to them, `And ye -- who do ye say me to be?` and Peter answering said, `The Christ of God.` 
And having charged them, he commanded [them] to say this to no one, 
saying -- `It behoveth the Son of Man to suffer many things, and to be rejected by the elders, and chief priests, and scribes, and to be killed, and the third day to be raised.` 
And he said unto all, `If any one doth will to come after me, let him disown himself, and take up his cross daily, and follow me; 
for whoever may will to save his life, shall lose it, and whoever may lose his life for my sake, he shall save it; 
for what is a man profited, having gained the whole world, and having lost or having forfeited himself? 
`For whoever may be ashamed of me, and of my words, of this one shall the Son of Man be ashamed, when he may come in his glory, and the Father`s, and the holy messengers`; 
and I say to you, truly, there are certain of those here standing, who shall not taste of death till they may see the reign of God.` 
And it came to pass, after these words, as it were eight days, that having taken Peter, and John, and James, he went up to the mountain to pray, 
and it came to pass, in his praying, the appearance of his face became altered, and his garment white -- sparkling. 
And lo, two men were speaking together with him, who were Moses and Elijah, 
who having appeared in glory, spake of his outgoing that he was about to fulfil in Jerusalem, 
but Peter and those with him were heavy with sleep, and having waked, they saw his glory, and the two men standing with him. 
And it came to pass, in their parting from him, Peter said unto Jesus, `Master, it is good to us to be here; and we may make three booths, one for thee, and one for Moses, and one for Elijah,` not knowing what he saith: 
and as he was speaking these things, there came a cloud, and overshadowed them, and they feared in their entering into the cloud, 
and a voice came out of the cloud saying, `This is My Son -- the Beloved; hear ye him;` 
and when the voice was past, Jesus was found alone; and they were silent, and declared to no one in those days anything of what they have seen. 
And it came to pass on the next day, they having come down from the mount, there met him a great multitude, 
and lo, a man from the multitude cried out, saying, `Teacher, I beseech thee, look upon my son, because he is my only begotten; 
and lo, a spirit doth take him, and suddenly he doth cry out, and it teareth him, with foaming, and it hardly departeth from him, bruising him, 
and I besought thy disciples that they might cast it out, and they were not able.` 
And Jesus answering said, `O generation, unstedfast and perverse, till when shall I be with you, and suffer you? bring near hither thy son;` 
and as he is yet coming near, the demon rent him, and tore [him] sore, and Jesus rebuked the unclean spirit, and healed the youth, and gave him back to his father. 
And they were all amazed at the greatness of God, and while all are wondering at all things that Jesus did, he said unto his disciples, 
`Lay ye to your ears these words, for the Son of Man is about to be delivered up to the hands of men.` 
And they were not knowing this saying, and it was veiled from them, that they might not perceive it, and they were afraid to ask him about this saying. 
And there entered a reasoning among them, this, Who may be greater of them? 
and Jesus having seen the reasoning of their heart, having taken hold of a child, set him beside himself, 
and said to them, `Whoever may receive this child in my name, doth receive me, and whoever may receive me, doth receive Him who sent me, for he who is least among you all -- he shall be great.` 
And John answering said, `Master, we saw a certain one in thy name casting forth the demons, and we forbade him, because he doth not follow with us;` 
and Jesus said unto him, `Forbid not, for he who is not against us, is for us.` 
And it came to pass, in the completing of the days of his being taken up, that he fixed his face to go on to Jerusalem, 
and he sent messengers before his face, and having gone on, they went into a village of Samaritans, to make ready for him, 
and they did not receive him, because his face was going on to Jerusalem. 
And his disciples James and John having seen, said, `Sir, wilt thou [that] we may command fire to come down from the heaven, and to consume them, as also Elijah did?` 
and having turned, he rebuked them, and said, `Ye have not known of what spirit ye are; 
for the Son of Man did not come to destroy men`s lives, but to save;` and they went on to another village. 
And it came to pass, as they are going on in the way, a certain one said unto him, `I will follow thee wherever thou mayest go, sir;` 
and Jesus said to him, `The foxes have holes, and the fowls of the heaven places of rest, but the Son of Man hath not where he may recline the head.` 
And he said unto another, `Be following me;` and he said, `Sir, permit me, having gone away, first to bury my father;` 
and Jesus said to him, `Suffer the dead to bury their own dead, and thou, having gone away, publish the reign of God.` 
And another also said, `I will follow thee, sir, but first permit me to take leave of those in my house;` 
and Jesus said unto him, `No one having put his hand on a plough, and looking back, is fit for the reign of God.` 

Lucas 10

Veja também

Judas Iscariotes: o apóstolo que traiu Jesus

Livre-arbítrio na Bíblia