46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

46 And Mary said, My soul doth magnify the Lord,

47 And my spirit was glad on God my Saviour,

48 Because He looked on the lowliness of His maid-servant, For, lo, henceforth call me happy shall all the generations,

49 For He who is mighty did to me great things, And holy [is] His name,

50 And His kindness [is] to generations of generations, To those fearing Him,

51 He did powerfully with His arm, He scattered abroad the proud in the thought of their heart,

52 He brought down the mighty from thrones, And He exalted the lowly,

53 The hungry He did fill with good, And the rich He sent away empty,

54 He received again Israel His servant, To remember kindness,

55 As He spake unto our fathers, To Abraham and to his seed -- to the age.