5

1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?

2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.

3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,

4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.

5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.

6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,

7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.

8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,

9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:

10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu,

11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;

12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;

13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:

14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;

15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;

16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.

17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.

18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.

19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,

20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,

21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,

22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,

23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,

24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,

25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,

26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.

27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."