1 Ent ma juhin teie tähelepanu Evangeeliumile, mida ma teile kuulutasin, mille te ka vastu v
2 ning milles te ka
3 Sest ma olen teile k
4 ja et Ta maeti ja et Ta üles äratati kolmandal päeval kirjade järgi
5 ja et Ta ilmus Keefasele, pärast seda neile kaheteistkümnele.
6 Pärast Ta ilmus ühekorraga rohkem kui viiesajale vennale, kellest suurem hulk veel praegugi on elus, aga m
7 pärast seda Ta ilmus Jakoobusele, siis k
8 aga pärast k
9 Sest mina olen Apostlite seast k
10 Aga Jumala armust olen mina, mis ma olen; ja see arm minu vastu ei ole olnud tühine, vaid ma olen palju rohkem tööd teinud kui nemad k
11 Olgu nüüd mina v
12 Aga kui Kristusest kuulutatakse, et Ta on surnuist üles äratatud, kuidas siis m
13 Aga kui ei ole surnute ülest
14 Ent kui Kristus mitte ei ole üles äratatud, siis on meie jutlus tühine ja tühine on ka teie usk;
15 ja meid leitakse siis Jumala valetunnistajad olevat, sest me oleme tunnistanud Jumala vastu, et Ta on üles äratanud Kristuse, Keda Tema pole äratanud, kui surnuid üles ei äratata.
16 Sest kui surnuid ei äratata, siis ei ole ka Kristust äratatud.
17 Aga kui Kristust ei ole äratatud, siis on teie usk tühine ja te olete alles oma pattude sees.
18 Siis on ka need, kes Kristuse sees on läinud hingama, hukka saanud.
19 Kui meie selles elus oleme lootnud ainult Kristuse peale, siis me oleme k
20 Aga nüüd on Kristus surnuist üles äratatud ja on saanud esmaseks nende seast, kes on läinud hingama.
21 Sest kui juba surm on tulnud inimese kaudu, siis on ka surnute ülest
22 Sest n
23 aga igaüks oma järjekorras: esimesena Kristus, selle järel Kristuse Omad Tema tulemises;
24 siis tuleb ots, kui Ta annab Riigi Jumala ja Isa kätte pärast seda, kui Ta on hävitanud k
25 Sest Tema peab valitsema, kuni Ta on pannud k
26 Viimne vaenlane, kellele ots tehakse, on surm!
27 Sest „ta on k
28 Aga kui k
29 Mis teevad muidu need, kes endid lasevad ristida surnute eest, kui surnuid koguni ei äratata? Mispärast siis neid ristitakse nende eest?
30 Ja mispärast oleme meiegi hädaohus igal hetkel?
31 Iga päev ma olen surmasuus, nii t
32 Kui ma inimeste kombel olen Efesoses v
33 Ärge eksige! „Kurjad k
34 Kainestuge
35 Aga m
36 Rumal! See, mida sa külvad, ei saa elavaks, kui see enne ei sure.
37 Ja mida sa külvad, sa ei külva selle ihuna, mis peab t
38 Aga Jumal annab temale ihu, millise tahab, ja igale seemnele tema oma ihu.
39 K
40 ja on taevalikke ihusid ja maiseid ihusid; aga teistsugune on taevalike auhiilgus ja teistsugune maiste auhiilgus.
41 Isesugune on päikese hiilgus ja isesugune kuu hiilgus ja isesugune tähtede hiilgus; sest tähe ja tähe hiilgusel on oma vahe.
42 N
43 autuses külvatakse, auhiilguses äratatakse üles; n
44 maine ihu külvatakse, vaimne ihu äratatakse üles; sest kui on olemas maine ihu, siis on ka olemas vaimne ihu.
45 N
46 Aga vaimne ihu ei ole esimene, vaid maine; selle järel on vaimne.
47 Esimene inimene oli maast, muldne, teine Inimene on taevast.
48 Milline on muldne, sellised on ka muldsed; ja milline on taevane, sellised on ka taevased.
49 Ja otse n
50 Aga seda ma ütlen, vennad, et liha ja veri ei v
51 Vaata, ma ütlen teile saladuse: me k
52 äkitselt ühe silmapilguga, viimse pasuna hüüdes. Sest pasun hüüab ja surnud t
53 Sest see kaduv peab riietuma kadumatusega ja see surev riietub surematusega.
54 Aga kui see kaduv riietub kadumatusega ja see surev riietub surematusega, siis saab t
55 Surm, kus on sinu v
56 Aga surma astel on patt ja patu vägi on käsk.
57 Ent tänu Jumalale, Kes meile v
58 Sellepärast, mu armsad vennad, olge kindlad, vankumatud ja ikka innukad Issanda töös, teades, et teie vaevanägemine Issandas ei ole asjatu!
1 Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
2 Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.
3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,
4 A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.
5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
6 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.
7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.
9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.
10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.
11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
12 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
13 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.
14 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.
15 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
16 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.
17 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.
18 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
19 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.
20 Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.
21 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
23 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.
24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
25 Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
26 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
27 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
29 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?
30 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
32 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.
33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
34 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
35 Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?
36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
37 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
38 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
39 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
40 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,
41 Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
42 Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;
43 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
44 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.
45 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.
46 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.
47 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.
48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.
49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.
50 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.
51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
52 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
53 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
54 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
55 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?
56 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.
57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
58 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.