1 Fratelli, non voglio che ignoriate che i nostri padri furono tutti sotto la nuvola, tutti passarono attraverso il mare 2 e tutti furono battezzati, nella nuvola e nel mare, per essere di Mosè; 3 tutti mangiarono lo stesso cibo spirituale 4 e tutti bevvero la stessa bevanda spirituale, perché bevevano alla roccia spirituale che li seguiva e la roccia era Cristo. 5 Ma della maggior parte di loro Dio non si compiacque, poiché furono abbattuti nel deserto.

6 Ora queste cose avvennero per servire da esempio a noi, affinché non siamo bramosi di cose malvagie come lo furono costoro; 7 e perché non diventiate idolatri come alcuni di loro, secondo quanto è scritto: "Il popolo si sedette per mangiare e per bere, poi s’alzò per divertirsi"; 8 non fornichiamo come alcuni di loro fornicarono e ne caddero, in un giorno solo, ventitremila; 9 non tentiamo il Signore, come alcuni di loro lo tentarono e perirono morsi dai serpenti. 10 E non mormorate come alcuni di loro mormorarono e perirono colpiti dal distruttore. 11 Ora, queste cose avvennero loro per servire d’esempio e sono state scritte per nostra ammonizione, che ci troviamo agli ultimi termini dei tempi. 12 Perciò, chi pensa di stare in piedi guardi di non cadere.

13 Nessuna tentazione vi ha colti, che non sia stata umana; ma Dio è fedele e non permetterà che siate tentati oltre le vostre forze, ma con la tentazione vi darà anche la via d’uscirne, affinché la possiate sopportare.

14 Perciò, cari miei, fuggite l’idolatria.

15 Io parlo come a persone intelligenti; giudicate voi quello che dico. 16 Il calice della benedizione che noi benediciamo non è forse la comunione con il sangue di Cristo? Il pane che noi rompiamo non è forse la comunione con il corpo di Cristo? 17 Siccome vi è un unico pane, noi, che siamo molti, siamo un corpo unico, perché partecipiamo tutti a quell’unico pane. 18 Guardate l’Israele secondo la carne; quelli che mangiano i sacrifici non hanno forse comunione con l’altare? 19 Che dico dunque? Che la carne sacrificata agl’idoli sia qualcosa? Che un idolo sia qualcosa? 20 Tutt’altro; io dico che le carni che i Gentili sacrificano, le sacrificano ai demòni e non a Dio; ora io non voglio che abbiate comunione con i demòni. 21 Voi non potete bere il calice del Signore e il calice dei demòni; voi non potete partecipare alla mensa del Signore e alla mensa dei demòni. 22 O vogliamo noi provocare il Signore a gelosia? Siamo noi più forti di lui?

23 Ogni cosa è lecita, ma non ogni cosa è utile; ogni cosa è lecita, ma non ogni cosa edifica. 24 Nessuno cerchi il proprio vantaggio, ma ciascuno cerchi l’altrui. 25 Mangiate di tutto quello che si vende al macello senza fare inchieste per motivo di coscienza; 26 perché al Signore appartiene la terra e tutto quello che essa contiene. 27 Se qualcuno dei non credenti vi invita e voi volete andarci, mangiate di tutto quello che vi è posto davanti, senza fare inchieste per motivo di coscienza. 28 Ma, se qualcuno vi dice: "Questa è cosa di sacrifici", non ne mangiate per riguardo a chi vi ha avvertito e per riguardo alla coscienza; 29 alla coscienza, dico, non tua, ma di quell’altro, infatti, perché la mia libertà sarebbe giudicata dalla coscienza altrui? 30 E, se io mangio di una cosa con rendimento di grazie, perché sarei biasimato per quello di cui io rendo grazie?

31 Sia dunque che mangiate, sia che beviate, sia che facciate qualsiasi altra cosa, fate tutto alla gloria di Dio. 32 Non siate d’inciampo né ai Giudei, né ai Greci, né alla Chiesa di Dio, 33 così come anch’io compiaccio a tutti in ogni cosa, non cercando l’utile mio, ma quello dei molti, affinché siano salvati.

1 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli, 2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, 3 A všickni týž pokrm duchovní jedli, 4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus. 5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti. 6 Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali. 7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. 8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců. 9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. 10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. 11 Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa. 12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl. 13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. 14 Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství. 15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím. 16 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? 17 Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme. 18 Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře? 19 Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli. 20 Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů. 21 Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů. 22 Èili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on? 23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává. 24 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního. 25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. 26 Nebo Páněť jest země i plnost její. 27 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. 28 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její. 29 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí? 30 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím? 31 Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte. 32 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží, 33 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.