1 Così mi ha detto l’Eterno: "Va’, comprati una cintura di lino, mettitela sui fianchi, ma non la porre nell’acqua". 2 Così io comprai la cintura, secondo la parola dell’Eterno, e me la misi sui fianchi. 3 E la parola dell’Eterno mi fu indirizzata per la seconda volta, in questi termini: 4 "Prendi la cintura che hai comprato e che hai sui fianchi; va’ verso l’Eufrate, e là nascondila nella fessura di una roccia". 5 Io andai e la nascosi presso l’Eufrate, come l’Eterno mi aveva comandato. 6 Dopo molti giorni l’Eterno mi disse: "Alzati, va’ verso l’Eufrate, e togli di là la cintura, che io ti avevo comandato di nascondervi". 7 E io andai verso l’Eufrate, scavai, e tolsi la cintura dal luogo dove l’avevo nascosta; ed ecco, la cintura era marcita, e non era più buona a nulla. 8 Allora la parola dell’Eterno mi fu rivolta in questi termini:

9 "Così parla l’Eterno: ‘In questo modo io distruggerò l’orgoglio di Giuda e il grande orgoglio di Gerusalemme, 10 di questo popolo malvagio che rifiuta di ascoltare le mie parole, che cammina seguendo la caparbietà del suo cuore, e va dietro ad altri dèi per servirli e per prostrarsi davanti a loro; esso diventerà come questa cintura, che non è più buona a nulla. 11 Poiché, come la cintura aderisce ai fianchi dell’uomo, così io avevo strettamente unita a me tutta la casa d’Israele e tutta la casa di Giuda’, dice l’Eterno, ‘perché fossero mio popolo, mia fama, mia lode, mia gloria; ma essi non hanno voluto dare ascolto’.

12 Tu dirai dunque loro questa parola: ‘Così parla l’Eterno, l’Iddio d’Israele: Ogni otre sarà riempito di vino’; e quando essi ti diranno: ‘Non lo sappiamo noi che ogni otre si riempie di vino?’. 13 Allora tu di’ loro: ‘Così parla l’Eterno: Ecco, io riempirò di ubriachezza tutti gli abitanti di questo paese, i re che siedono sul trono di Davide, i sacerdoti, i profeti, e tutti gli abitanti di Gerusalemme. 14 Li sbatterò l’uno contro l’altro, padri e figli assieme’, dice l’Eterno, ‘io non risparmierò nessuno; nessuna pietà, nessuna compassione, mi impedirà di distruggerli’".

15 Ascoltate, porgete orecchio! non insuperbite, perché l’Eterno parla. 16 Date gloria all’Eterno, al vostro Dio, prima che egli faccia venire le tenebre, e prima che i vostri piedi inciampino sui monti avvolti nel crepuscolo, e voi aspettiate la luce ed egli ne faccia un’ombra di morte, e la muti in oscurità profonda. 17 Ma se voi non date ascolto, la mia anima piangerà in segreto, a causa del vostro orgoglio, i miei occhi piangeranno a dirotto, si scioglieranno in lacrime, perché il gregge dell’Eterno sarà deportato.

18 Di’ al re e alla regina: "Sedetevi per terra! perché la vostra gloriosa corona vi cade dalla testa". 19 Le città del meridione sono chiuse e non c’è più chi le apra; tutto Giuda è deportato, è condotto in esilio tutto quanto. 20 Alzate gli occhi e guardate quelli che vengono dal settentrione; dov’è il gregge, il magnifico gregge, che ti era stato dato? 21 Che dirai tu quando egli ti punirà? Ma tu stessa hai insegnato ai tuoi amici a dominare su di te. Non ti prenderanno forse i dolori, come prendono la donna che sta per partorire? 22 Se tu dici nel tuo cuore: "Perché mi avvengono queste cose?". Per la grandezza della tua iniquità i lembi della tua veste ti sono strappati e i tuoi calcagni sono colpiti.

23 Può un Cusita cambiare la sua pelle o un leopardo le sue macchie? Allora anche voi, abituati come siete a fare il male, potrete fare il bene? 24 "Io li disperderò, come stoppia portata via dal vento del deserto. 25 È questa la tua sorte, la parte che io ti misuro", dice l’Eterno, "perché tu mi hai dimenticato e hai riposto la tua fiducia nella menzogna. 26 E io pure ti solleverò i lembi della veste sul viso, in modo che si veda la tua vergogna. 27 Io ho visto le tue abominazioni, i tuoi adultèri, i tuoi nitriti, la vergogna della tua prostituzione sulle colline e per i campi. Guai a te, o Gerusalemme! Per quanto tempo ancora non ti purificherai?".

1 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a zjednej sobě pás lněný, a opaš jím bedra svá, do vody pak nedávej ho. 2 Tedy zjednal jsem ten pás podlé slova Hospodinova, a opásal jsem bedra svá. 3 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně podruhé, řkoucí: 4 Vezmi ten pás, kterýž jsi zjednal, kterýž jest na bedrách tvých, a vstana, jdi k Eufrates, a skrej jej tam do díry skalní. 5 I šel jsem, a skryl jsem jej u Eufrates, jakž mi byl přikázal Hospodin. 6 Stalo se pak po přeběhnutí dnů mnohých, že řekl Hospodin ke mně: Vstana, jdi k Eufrates, a vezmi odtud ten pás, kterýžť jsem přikázal skrýti tam. 7 I šel jsem k Eufrates, a vykopav, vzal jsem ten pás z místa toho, kdež jsem jej byl skryl. A aj, zkažený byl ten pás, aniž se k čemu hodil. 8 Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 9 Takto praví Hospodin: Takť zkazím pýchu Judských i pýchu Jeruzalémských velikou. 10 Lidu toho přenešlechetného, kteříž nechtí poslouchati slov mých, kteříž chodí podlé zdání srdce svého, a chodí za bohy cizími, sloužíce jim, a klanějíce se jim. I bude podoben pasu tomu, kterýž se nehodí k ničemu. 11 Nebo jakož se drží pás na bedrách muže, tak jsem byl připojil k sobě všecken dům Izraelský i všecken dům Judský, dí Hospodin, aby byli lidem mým, a to k slávě, a k chvále, i k ozdobě, ale nebyli poslušni. 12 Protož rci jim slovo toto: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem. Kdyžť pak řeknou: Zdaliž nevíme dobře, že všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem? 13 I díš jim: Takto praví Hospodin: Aj, já naplním všecky obyvatele země této i krále, kteříž sedí místo Davida na stolici jeho, i kněží i proroky, a tolikéž všecky obyvatele Jeruzalémské opilstvím, 14 A rozrazím jednoho o druhého, jakož otce, tak také syny, dí Hospodin. Nebudu šanovati, aniž odpustím, aniž se smiluji, abych zkaziti jich neměl. 15 Poslouchejte a ušima pozorujte, nepovyšujte se, neboť Hospodin mluví. 16 Dejte Hospodinu Bohu svému čest, dřív než by tmu uvedl, a dříve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé. I čekali byste světla, ale obrátil by je v stín smrti, proměnil by je v mrákotu. 17 Jestliže pak toho neuposlechnete, v skrýších plakati bude duše má pro pýchu vaši, a náramně kvíliti bude. Potekou, pravím, z očí mých slzy, nebo zajato bude stádce Hospodinovo. 18 Rci králi i královně: Seďte na zemi; nebo odjata bude přednost vaše, koruna ozdoby vaší. 19 Města polední uzavírána budou, tak že nebude žádného, kdo by otevříti mohl. Zastěhováno bude všecko Judstvo, zastěhováno bude docela. 20 Pozdvihněte očí svých, a vizte ty, kteříž táhnou od půlnoci. Kdež jest to stádo, kteréžť dáno bylo, stádce ozdoby tvé? 21 Co díš, když tě navštíví, ještos ty naučila je, aby byli nad tebou vůdcové přední? Zdaliž bolesti tebe nezachvátí jako ženu rodící? 22 Díš-li v srdci svém: Proč by mne to potkati mělo? Pro množství nepravosti tvé odkryti budou podolkové tvoji, násilně odjata bude obuv tvá. 23 Může-li změniti Mouřenín kůži svou, aneb pardus peřestost svou, také vy budete moci dobře činiti, naučivše se zle činiti. 24 Protož rozptýlím je, jako vítr pouště rozptyluje plevy. 25 Ten bude los tvůj a díl odměřený tobě ode mne, praví Hospodin, proto žes se zapomněla nade mnou, a úfalas v lež. 26 A tak i já také odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou, aby spatřína byla hanba tvá, 27 Cizoložství tvá, a řehtání tvá, nešlechetná smilství tvá, na pahrbcích i na poli. Vidělť jsem ty ohavnosti tvé; běda tobě, Jeruzaléme. A což se ještě neočistíš? I až dokud pak?