1 Chi si separa dagli altri cerca la propria soddisfazione e s’arrabbia contro tutto ciò ch’è profittevole.

2 Lo stolto prende piacere, non nella prudenza, ma soltanto nel manifestare ciò che ha nel cuore.

3 Quando viene l’empio, viene anche lo sprezzo; e, con la vergogna, viene l’obbrobrio.

4 Le parole della bocca d’un uomo sono acque profonde; la fonte di sapienza è un rivo che scorre perenne.

5 Non è bene aver per l’empio de’ riguardi personali, per far torto al giusto nel giudizio.

6 Le labbra dello stolto menano alle liti, e la sua bocca chiama le percosse.

7 La bocca dello stolto è la sua rovina, e le sue labbra sono un laccio per l’anima sua.

8 Le parole del maldicente son come ghiottonerie, e penetrano fino nell’intimo delle viscere.

9 Anche colui ch’è infingardo nel suo lavoro è fratello del dissipatore.

10 Il nome dell’Eterno è una forte torre; il giusto vi corre, e vi trova un alto rifugio.

11 I beni del ricco son la sua città forte; son come un’alta muraglia… nella sua immaginazione.

12 Prima della rovina, il cuor dell’uomo s’innalza, ma l’umiltà precede la gloria.

13 Chi risponde prima d’aver ascoltato, mostra la sua follia, e rimane confuso.

14 Lo spirito dell’uomo lo sostiene quand’egli è infermo; ma lo spirito abbattuto chi lo solleverà?

15 Il cuore dell’uomo intelligente acquista la scienza, e l’orecchio dei savi la cerca.

16 I regali che uno fa gli apron la strada e gli dànno adito ai grandi.

17 Il primo a perorare la propria causa par che abbia ragione; ma vien l’altra parte, e scruta quello a fondo.

18 La sorte fa cessare le liti e decide fra i grandi.

19 Un fratello offeso è più inespugnabile d’una città forte; e le liti tra fratelli son come le sbarre d’un castello.

20 Col frutto della sua bocca l’uomo sazia il corpo; si sazia col provento delle sue labbra.

21 Morte e vita sono in potere della lingua; chi l’ama ne mangerà i frutti.

22 Chi ha trovato moglie ha trovato un bene e ha ottenuto un favore dall’Eterno.

23 Il povero parla supplicando, il ricco risponde con durezza.

24 Chi ha molti amici li ha per sua disgrazia; ma v’è tale amico, ch’è più affezionato d’un fratello.

1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.

2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.

3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.

4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.

6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.

10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.

12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.

13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.

14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.

16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.

17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.

18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.

19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.

21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.

24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.