1 Non portare invidia ai malvagi, e non desiderare di star con loro,2 perché il loro cuore medita rapine, e le loro labbra parlan di nuocere.3 La casa si edifica con la sapienza, e si rende stabile con la prudenza;4 mediante la scienza, se ne riempiono le stanze d’ogni specie di beni preziosi e gradevoli.5 L’uomo savio è pien di forza, e chi ha conoscimento accresce la sua potenza;6 infatti, con savie direzioni potrai condur bene la guerra, e la vittoria sta nel gran numero de’ consiglieri.7 La sapienza è troppo in alto per lo stolto; egli non apre mai la bocca alla porta di città.8 Chi pensa a mal fare sarà chiamato esperto in malizia.9 I disegni dello stolto sono peccato, e il beffardo è l’abominio degli uomini.10 Se ti perdi d’animo nel giorno dell’avversità, la tua forza è poca.11 Libera quelli che son condotti a morte, e salva quei che, vacillando, vanno al supplizio.12 Se dici: "Ma noi non ne sapevamo nulla!…" Colui che pesa i cuori, non lo vede egli? Colui che veglia sull’anima tua non lo sa forse? E non renderà egli a ciascuno secondo le opere sue?13 Figliuol mio, mangia del miele perché è buono; un favo di miele sarà dolce al tuo palato.14 Così conosci la sapienza per il bene dell’anima tua! Se la trovi, c’è un avvenire, e la speranza tua non sarà frustrata.15 O empio, non tendere insidie alla dimora del giusto! non devastare il luogo ove riposa!16 ché il giusto cade sette volte e si rialza, ma gli empi son travolti dalla sventura.17 Quando il tuo nemico cade, non ti rallegrare; quand’è rovesciato, il cuor tuo non ne gioisca,18 che l’Eterno nol vegga e gli dispiaccia e non storni l’ira sua da lui.19 Non t’irritare a motivo di chi fa il male, e non portare invidia agli empi;20 perché non c’è avvenire per il malvagio; la lucerna degli empi sarà spenta.21 Figliuol mio, temi l’Eterno e il re, e non far lega cogli amatori di novità;22 la loro calamità sopraggiungerà improvvisa, e chi sa la triste fine dei loro anni?23 Anche queste sono massime dei Savi. Non è bene, in giudizio, aver de’ riguardi personali.24 Chi dice all’empio: "Tu sei giusto," i popoli lo malediranno, lo esecreranno le nazioni.25 Ma quelli che sanno punire se ne troveranno bene, e su loro scenderanno benedizione e prosperità.26 Dà un bacio sulle labbra chi dà una risposta giusta.27 Metti in buon ordine gli affari tuoi di fuori, metti in assetto i tuoi campi, poi ti fabbricherai la casa.28 Non testimoniare, senza motivo, contro il tuo prossimo; vorresti tu farti ingannatore con le tue parole?29 Non dire: "Come ha fatto a me così farò a lui; renderò a costui secondo l’opera sua".30 Passai presso il campo del pigro e presso la vigna dell’uomo privo di senno;31 ed ecco le spine vi crescean da per tutto, i rovi ne coprivano il suolo, e il muro di cinta era in rovina.32 Considerai la cosa, e mi posi a riflettere; e da quel che vidi trassi una lezione:33 Dormire un po’, sonnecchiare un po’, incrociare un po’ le mani per riposare…34 e la tua povertà verrà come un ladro, e la tua indigenza, come un uomo armato.

1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.