1 Io avea fatto patto con gli occhi miei; Come dunque avrei io mirata la vergine?

2 E pur quale è la parte che Iddio mi ha mandata da alto? E quale è l’eredità che l’Onnipotente mi ha data da’ luoghi sovrani?

3 La ruina non è ella per lo perverso, E gli accidenti strani per gli operatori d’iniquità?

4 Non vede egli le mie vie? E non conta egli tutti i miei passi?

5 Se io son proceduto con falsità, E se il mio piè si è affrettato alla fraude,

6 Pesimi pure Iddio con bilance giuste, E conoscerà la mia integrità.

7 Se i miei passi si sono stornati dalla diritta via, E se il mio cuore è ito dietro agli occhi miei, E se alcuna macchia mi è rimasta attaccata alla mano;

8 Semini pure io, e un altro se lo mangi; E sieno diradicati i miei rampolli

9 Se il mio cuore è stato allettato dietro ad alcuna donna, E se io sono stato all’agguato all’uscio del mio prossimo;

10 Macini pur la mia moglie ad un altro, E chininsi altri addosso a lei.

11 Perciocchè quello è una scelleratezza, Ed una iniquità da giudici.

12 Conciossiachè quello sarebbe stato un fuoco Che mi avrebbe consumato fino a perdizione, E avrebbe diradicata tutta la mia rendita.

13 Se io ho disdegnato di comparire in giudicio col mio servitore, E con la mia servente, Quando hanno litigato meco;

14 E che farei io, quando Iddio si leverà? E quando egli ne farà inchiesta, che gli risponderei?

15 Colui che mi ha fatto nel seno non ha egli fatto ancora lui? Non è egli un medesimo che ci ha formati nella matrice?

16 Se io ho rifiutato a’ poveri ciò che desideravano, Ed ho fatti venir meno gli occhi della vedova;

17 E se ho mangiato tutto solo il mio boccone, E se l’orfano non ne ha eziandio mangiato;

18 Conciossiachè dalla mia fanciullezza esso sia stato allevato meco, Come appresso un padre; Ed io abbia dal ventre di mia madre avuta cura della vedova;

19 Se ho veduto che alcuno perisse per mancamento di vestimento, E che il bisognoso non avesse nulla da coprirsi;

20 Se le sue reni non mi hanno benedetto, E se egli non si è riscaldato con la lana delle mie pecore;

21 Se io ho levata la mano contro all’orfano, Perchè io vedeva chi mi avrebbe aiutato nella porta;

22 Caggiami la paletta della spalla, E sia il mio braccio rotto, e divelto dalla sua canna.

23 Perciocchè io avea spavento della ruina mandata da Dio, E che io non potrei durar per la sua altezza

24 Se ho posto l’oro per mia speranza; E se ho detto all’oro fino: Tu sei la mia confidanza;

25 Se mi son rallegrato perchè le mie facoltà fosser grandi, E perchè la mia mano avesse acquistato assai;

26 Se ho riguardato il sole, quando risplendeva; E la luna facendo il suo corso, chiara e lucente;

27 E se il mio cuore è stato di nascosto sedotto, E la mia bocca ha baciata la mia mano;

28 Questa ancora è una iniquità da giudici; Conciossiachè io avrei rinnegato l’Iddio disopra.

29 Se mi son rallegrato della calamità del mio nemico, Se mi son commosso di allegrezza, quando male gli era sopraggiunto,

30 Io che non pure ho recato il mio palato a peccare, Per chieder la sua morte con maledizione;

31 Se la gente del mio tabernacolo non ha detto: Chi ci darà della sua carne? Noi non ce ne potremmo giammai satollare….

32 Il forestiere non è restato la notte in su la strada; Io ho aperto il mio uscio al viandante

33 Se io ho coperto il mio misfatto, come fanno gli uomini, Per nasconder la mia iniquità nel mio seno…

34 Quantunque io potessi spaventare una gran moltitudine, Pure i più vili della gente mi facevano paura, Ed io mi taceva, e non usciva fuor della porta.

35 Oh! avessi io pure chi mi ascoltasse! Ecco, il mio desiderio è Che l’Onnipotente mi risponda, O che colui che litiga meco mi faccia una scritta;

36 Se io non la porto in su la spalla, E non me la lego attorno a guisa di bende.

37 Io gli renderei conto di tutti i miei passi, Io mi accosterei a lui come un capitano.

38 Se la mia terra grida contro a me, E se parimente i suoi solchi piangono;

39 Se ho mangiati i suoi frutti senza pagamento, E se ho fatto sospirar l’anima de’ suoi padroni;

40 In luogo del grano nascami il tribolo, E il loglio in luogo dell’orzo. Qui finiscono i ragionamenti di Giobbe

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]