1 Annakutána megfordulánk, és indulánk a pusztába a Veres tenger felé, a miképen szólott vala nékem az Úr, és kerülgettük a Szeir hegyét sok ideig.

2 De szóla az Úr nékem, mondván:

3 Elég már e hegyet kerülgetnetek, forduljatok észak felé.

4 Parancsolj azért a népnek, mondván: Mikor általmentek a ti atyátokfiainak, az Ézsaú fiainak határán, a kik Szeirben lakoznak: jóllehet félnek tõletek, mindazáltal igen vigyázzatok!

5 Ne ingereljétek õket, mert nem adok az õ földjükbõl néktek egy talpalatnyit sem; mert Ézsaúnak adtam a Szeir hegyét örökségül.

6 Pénzen vásároljatok tõlük enni valót, hogy egyetek, és vizet is pénzen vegyetek tõlük, hogy igyatok,

7 Mert az Úr, a te Istened megáldott téged a te kezednek minden munkájában; tudja, hogy e nagy pusztaságon jársz; immár negyven esztendeje veled van az Úr, a te Istened; nem szûkölködtél semmiben.

8 És általmenénk a mi atyánkfiai között, az Ézsaú fiai között, a kik lakoznak vala Szeirben, a síkság útján Eláthtól és Éczjon-Gebertõl fogva. Azután megfordulánk és általmenénk a Moáb pusztájának útjára.

9 És monda az Úr nékem: Ne hadakozzál Moáb ellen, és ne ingereld azt hadra, mert nem adok az õ földébõl néked semmi örökséget; mert a Lót fiainak adtam Art örökségül.

10 (Az Emeusok laktak abban annak elõtte, nagy nép, sok és szálas, mint az Anákok.

11 Óriásoknak állíttatnak vala azok is, mint az Anákok, és a Moábiták Emeknek hívták õket.

12 Szeirben pedig Horeusok laktak az elõtt, a kiket az Ézsaú fiai kiûztek, és kiirtottak színök elõl, és azoknak helyén laktak, a miképen cselekedék Izráel is az õ örökségének földén, a melyet adott néki az Úr.)

13 Most keljetek fel, és menjetek át a Záred patakán; és átkelénk a Záred patakán.

14 Az idõ pedig, a melyet eljáránk Kádes-Barneától, míg általmenénk a Záred patakán, harmincznyolcz esztendõ, a mely alatt kiveszett a hadra való férfiak egész nemzetsége a táborból, a mint megesküdt vala az Úr nékik.

15 E felett az Úrnak keze is vala õ rajtok, hogy elveszítse õket a táborból az õ kipusztulásukig.

16 És lõn, hogy a mint a hadakozó férfiak mind elpusztulának, kihalván a nép közül.

17 [Így] szóla az Úr nékem, mondván:

18 Ma te általmégy a Moáb határán Ar felé,

19 És mikor közel jutsz az Ammon fiaihoz, ne háborgasd õket, ne is ingereld õket, mert nem adok néked az Ammon fiainak földjébõl örökséget, mert a Lót fiainak adtam azt örökségül.

20 (Óriások földének tartották azt is; óriások laktak azon régenten, a kiket az Ammoniták Zanzummoknak hívtak.

21 [Ez] a nép nagy, sok és szálas volt, valamint az Anákok, de kivesztette õket az Úr azok színe elõl, hogy bírják azoknak örökségét, és lakjanak azoknak helyén;

22 A miképen cselekedett az Ézsaú fiaival is, a kik Szeir [hegyén] laknak, a mikor kiveszté elõlök a Horeusokat, hogy bírják azoknak örökségét, és lakjanak azoknak helyén mind e mai napig.

23 Az Avveusokat is, a kik falvakban laknak vala Gázáig, kiirtották a Káftoreusok a kik kijöttek volt Káftorból, és lakának azoknak helyén.)

24 Keljetek fel azért, induljatok, menjetek át az Arnon patakán; lásd: kezedbe adtam Szihont, Hesbonnak királyát: az Emoreust, és annak földét; kezdj hozzá, foglald el [azt], és hadakozzál õ ellene.

25 E napon kezdem rábocsátani a népekre, hogy féljenek és rettegjenek tõled az egész ég alatt, és a kik híredet hallják, rendüljenek meg és reszkessenek te elõtted.

26 És követeket küldék a Kedemót pusztából Szihonhoz, Hesbon királyához békességes beszéddel [ezt] izenvén:

27 Hadd menjek át a te földeden! Útról-útra megyek, nem térek le [se] jobbra, se balra.

28 Eleséget pénzen adj nékem, hogy egyem; vizet is pénzen adj nékem, hogy igyam; csak gyalog hadd megyek át:

29 A miképen cselekedtek én velem az Ézsaú fiai, a kik Szeirben laknak; és a Moábiták, a kik Arban laknak; míglen átmegyek a Jordánon arra a földre, a melyet az Úr, a mi Istenünk ád nékünk!

30 De nem akarta Szihon, Hesbon királya, hogy átmenjünk õ rajta, mert megkeményítette volt az Úr, a te Istened az õ lelkét, és engedetlenné tette az Õ szívét, hogy a te kezedbe adja õt, a mint [nyilván van ]e mai napon.

31 Monda pedig az Úr nékem: Lásd: elkezdem átadni néked Szihont és az õ földét; kezdj hozzá, foglald el azt, hogy az õ földe örököd legyen.

32 És kijöve Szihon mi elõnkbe minden népével, hogy megvívjon velünk Jahácznál.

33 De az Úr, a mi Istenünk kezünkbe adá õt, és levertük õt és az õ fiait és minden õ népét.

34 És elfoglaltuk minden õ városát abban az idõben, és fegyverre hánytuk az egész várost: férfiakat, asszonyokat, és kisdedeket; nem hagytunk menekülni senkit.

35 De a barmokat prédára vetettük közöttünk, és a városokból való ragadományokat, a melyeket elfoglaltunk volt.

36 Aróertõl fogva, a mely van az Arnon patakának partján, [és] a völgyben lévõ várostól fogva Gileádig, egy város sem volt, a melylyel ne bírtunk volna. Mind azokat az Úr, a mi Istenünk adta a mi kezünkbe.

37 De az Ammon fiainak földéhez nem közeledtél, [sem] a Jabbók patak egész oldalához, sem a hegyen lévõ városokhoz, sem semmi olyanhoz, a melyektõl eltiltott téged az Úr, a mi Istenünk.

1 Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,

2 Až mi řekl Hospodin takto:

3 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.

4 A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,

5 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.

6 Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

7 Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

8 A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

9 I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.

10 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

11 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.

12 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

13 Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.

14 Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.

15 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.

16 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,

17 Že mluvil Hospodin ke mně, řka:

18 Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,

19 A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.

20 (I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,

21 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,

22 Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.

23 Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)

24 Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.

25 Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.

26 I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:

27 Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

28 Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,

29 Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

30 Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

31 (Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)

32 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

33 I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

34 Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.

35 Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.

36 Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.

37 Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.