1 Ha azzal vétkezik valaki, hogy hallotta a káromló beszédet, és bizonyság lehetne, hogy látta, vagy tudja: ha meg nem jelenti azt, de hordozza az õ vétségének terhét;

2 Vagy ha valaki illet akármely tisztátalan dolgot, akár tisztátalan vadnak, akár tisztátalan baromnak, akár tisztátalan féregnek holttestét, és nem tud arról, hogy tisztátalanná lesz és vétkezik;

3 Vagy ha illeti az ember tisztátalanságát, akármi tisztátalanságát, a mely tisztátalanná tesz, és nem tudta azt, hanem azután értette meg, hogy vétkezett;

4 Vagy ha valaki hirtelenkedve tesz esküt az õ ajkaival rosszra vagy jóra, vagy akármi az, a mire hirtelenkedve esküszik az ember, ha nem tudott arról, de azután megértette, hogy azok közül valamelyikben vétkezett:

5 Akkor, mivelhogy vétkezett ezek közül valamelyikben, vallja meg, hogy mi az, a miben bûnössé lett;

6 És vigyen az õ vétkéért az Úrnak, az õ bûnéért, a melyet elkövetett, egy nõstény bárányt vagy kecskét a nyájból, bûnért való áldozatul. Ekképen szerezzen néki engesztelést a pap az õ bûnéért.

7 Ha pedig nincsen egy bárányhoz való módja: vigyen az õ vétkéért való áldozatra két gerliczét vagy két galambfiat az Úrnak, az egyiket bûnért való áldozatul, a másikat egészen égõáldozatul.

8 És vigye azokat a paphoz; az pedig áldozza meg elõször azt, a mely bûnért való áldozat, és tekerje ki annak fejét nyakcsigájánál, úgy, hogy el ne szakaszsza.

9 És hintsen a bûnért való áldozat vérébõl az oltár oldalára, a többi vért pedig nyomják ki az oltár aljára; bûnért való áldozat ez.

10 A másikat készítse el egészen égõáldozatul, úgy, a mint szokás; ekképen szerez néki engesztelést a pap az õ bûnéért, a melyet elkövetett, és megbocsáttatik néki.

11 Ha pedig nincs módja két gerliczéhez vagy két galambfihoz sem: vigyen áldozatul az, a ki vétkezett, egy efa lánglisztnek tizedrészét bûnért való áldozatul; ne tegyen ahhoz olajat, és ne adjon ahhoz tömjént, mert bûnért való áldozat ez.

12 És vigye azt a paphoz, és markolja ki abból a pap teli marokkal az emlékeztetõ részét, és füstölögtesse el az oltáron az Úrnak tûzáldozataival. Bûnért való áldozat az.

13 Így szerezzen néki engesztelést a pap az õ bûnéért, a melyet elkövetett valamivel ama [bûnök] közül, és megbocsáttatik néki. És legyen a papé, mint az ételáldozat.

14 Azután szóla az Úr Mózesnek, mondván:

15 Ha valaki hûtlenséget követ el, és tévedésbõl vétkesen elvesz az Úrnak szentelt dolgokból: vigyen az õ vétkéért való áldozatot az Úrnak, egy ép kost a nyájból, a mint te becsülöd, ezüst siklusokban, a szent siklus szerint, vétekért való áldozatul.

16 És a mit vétkesen elvett a szent dologból, azt fizesse meg, és tegye hozzá az ötödrészét, és adja azt a papnak. Így szerez néki engesztelést a pap a vétekért való áldozat kosával, és megbocsáttatik néki.

17 Hogyha vétkezik valaki, és cselekszik valamit az Úrnak valamely parancsolata ellen, a mit nem kell cselekedni, ha nem tudta is: vétkessé lesz, és hordozza az õ vétségének terhét:

18 Vigyen azért a nyájból egy ép kost a paphoz, a te becslésed szerint, bûnért való áldozatul, és szerezzen néki engesztelést a pap az õ tévedéséért, a melylyel tudatlanságból tévedett, és megbocsáttatik néki.

19 Bûnért való áldozat ez, mivelhogy bûnt követett el az Úr ellen.

1 Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem toho, což viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou.

2 Aneb jestliže by se dotkl člověk některé věci nečisté, buďto těla zvěři nečisté, buďto těla hovada nečistého, aneb těla žížaly nečisté, a bylo by to skryto před ním, tedy nečistý bude a vinen jest.

3 Aneb jestliže by se dotkl nečistoty člověka, jaká by koli byla nečistota jeho, kterouž se poškvrňuje, a bylo by to skryto před ním, a potom poznal by to, vinen jest.

4 Aneb jestliže by se kdo zapřisáhl, vynášeje to rty svými, že učiní něco zlého aneb dobrého, a to o jakékoli věci, o níž člověk s přísahou obyčej má mluviti, a bylo by to skryto před ním, a potom by poznal, že vinen jest jednou věcí z těch,

5 Když tedy vinen bude jednou věcí z těch: vyzná hřích svůj,

6 A přivede obět za vinu svou Hospodinu, za hřích svůj, kterýmž zhřešil, samici z dobytku drobného, ovci aneb kozu za hřích, a očistíť jej kněz od hříchů jeho.

7 A pakli by s to býti nemohl, aby dobytče obětoval, tedy přinese obět za vinu svou, kterouž zhřešil, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu, jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou.

8 I přinese je k knězi, a on obětovati bude nejprvé to, kteréž má býti v obět za hřích, a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho, však nerozdělí jí.

9 I pokropí krví z oběti za hřích strany oltáře, a což zůstane krve, vytlačí ji k spodku oltáře; nebo obět za hřích jest.

10 Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn.

11 A pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou ten, kterýž zhřešil, desátý díl míry efi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí na ni kadidla, nebo obět za hřích jest.

12 Kterouž když přinese k knězi, tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou, pamětné její, páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu, obět za hřích jest.

13 I očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil v kterékoli věci z těch, a budeť mu odpuštěn; ostatek pak bude knězi jako při oběti suché.

14 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

15 Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhřešil by z poblouzení, ujímaje věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez poškvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, nejníž za dva loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu.

16 A tak, což zhřešil, ujímaje posvěcených věcí, nahradí, a pátý díl nad to přidá, dada to knězi; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu, a bude jemu odpuštěna.

17 Jestliže by pak člověk zhřešil, a učinil by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by nemělo býti, neznaje toho, a byl by vinen, rovně též ponese nepravost svou.

18 A přivede skopce bez poškvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi. I očistí jej kněz od poblouzení jeho, kterýmž pobloudil a o němž nevěděl, a bude mu odpuštěno.

19 Obět za provinění jest, nebo zavinil Hospodinu.