1 Ismét szóla az Úr Mózesnek, mondván:
2 Csináltass magadnak két kürtöt, vert ezüstbõl csináltasd azokat, és legyenek azok néked a gyülekezet összegyûjtésére, és a táborok megindítására.
3 És mikor megfújják azokat, gyüljön te hozzád az egész gyülekezet, a gyülekezet sátorának nyílása elé.
4 Ha csak egyet fújnak meg, akkor gyûljenek hozzád a fejedelmek, Izráel ezereinek fejei.
5 Ha pedig riadót fújtok, akkor induljon azok tábora, a kik napkelet felõl táboroznak.
6 Mikor pedig másodszor fújtok riadót, akkor induljon azok tábora, a kik dél felõl táboroznak. Riadót fújjanak azok indulására.
7 Mikor pedig összegyûjtitek a gyülekezetet, [egyszerûen] kürtöljetek, és ne fújjatok riadót.
8 A kürtöket pedig Áron fiai, a papok fújják; és legyen ez néktek örökkévaló rendtartás a ti nemzetségeitek között.
9 És mikor viadalra mentek a ti földetekben, a titeket háborító ellenségetek ellen, akkor is [azokkal] a kürtökkel fújjatok riadót, és emlékezetben lesztek az Úr elõtt, a ti Istenetek elõtt, és megszabadultok a ti ellenségeitektõl.
10 A ti vígasságtoknak napján, és a ti ünnepeiteken, és a ti hónapjaitok kezdetén is fújjátok meg a kürtöket, a ti egészen égõáldozataitokra, és a ti hálaáldozatitokra: és lesznek néktek emlékeztetõül a ti Istenetek elõtt. Én vagyok az Úr, a ti Istenetek.
11 Vala pedig a második esztendõben a második hónapban, a hónapnak huszadik napján, felszálla a felhõ a bizonyság hajlékáról.
12 És elindulának Izráel fiai az õ menésöknek rendje szerint a Sinai pusztájából; és megállapodék a felhõ Párán pusztájában.
13 Elindulának azért elõször az Úrnak Mózes által való parancsolatja szerint.
14 Elindula pedig elõször a Júda fiai táborának zászlója az õ seregei szerint; és az õ seregének feje vala Naasson, az Amminádáb fia.
15 Az Izsakhár fiai törzsébõl való seregnek feje pedig Néthanéel vala, Suárnak fia.
16 És a Zebulon fiai törzsébõl való seregnek feje vala Eliáb, Hélonnak fia.
17 És elbontatván a hajlék, elindulának Gersonnak és Mérárinak fiai, a hajlék hordozói.
18 Azután indula a Rúben táborának zászlója az õ seregeik szerint, és az õ seregének feje vala Elisur, Sedeúrnak fia.
19 A Simeon fiai törzsébõl való seregnek pedig feje vala Selúmiel, Surisaddainak fia.
20 És a Gád fiai törzsébõl való seregnek feje vala Eliásáf, Dehuélnek fia.
21 Elindulának a Kéhátiták is, a szentség hordozói, és [amazok] felállíták vala a hajlékot, míg [ezek] oda jutnak vala.
22 Azután elindula az Efraim fiai táborának zászlója az õ seregei szerint, és az õ seregének feje vala Elisáma, Ammihúdnak fia.
23 A Manasse fiai törzsébõl való seregnek feje vala Gámliél, Pédasúrnak fia.
24 A Benjámin fiai törzsébõl való seregnek feje vala Abidán, Gideóninak fia.
25 [Utolszor] indula el a Dán fiai táborának zászlója, mint az egész tábornak utócsapata az õ seregei szerint; és az õ seregének feje vala Ahiézer, az Ammisaddai fia.
26 Az Áser fiai törzsébõl való seregnek pedig feje vala Págiel, Okhránnak fia.
27 És a Nafthali fiai törzsébõl való seregnek feje vala Akhira, az Enán fia.
28 Ilyen vala Izráel fiainak menetele az õ seregeik szerint: ekképen mentek.
29 Monda pedig Mózes Hóbábnak, a ki fia vala a Midiánból való Reuélnek, a Mózes ipának: Arra a helyre indulunk mi, a mely felõl azt mondta vala az Úr: néktek adom. Jer el velünk, és jól teszünk veled, mert az Úr jót igért Izráelnek.
30 Az pedig felele néki: Nem megyek, hanem az én földemre és az én rokonaim közé megyek.
31 És monda [Mózes]: Kérlek, ne hagyj el minket: mert te tudod, hol kell megszállanunk e pusztában, és légy nékünk szemünk gyanánt.
32 És ha eljösz velünk, a mi jót cselekszik velünk az Úr, közöljük azt veled.
33 Elmenének azért az Úr hegyétõl háromnapi járásnyira, és az Úr szövetségének ládája megyen vala õ elõttök háromnapi járásnyira, hogy kiszemelje nékik: hol kelljen megszállaniok.
34 És az Úr felhõje vala õ rajtok nappal, mikor elindulának a táborból.
35 Mikor pedig el akarták indítani a ládát, ezt mondja vala Mózes: Kelj fel Uram, és széledjenek el a te ellenségeid, és fussanak el elõled a te gyûlölõid.
36 Mikor pedig megáll vala, ezt mondja vala: Fordulj vissza Uram Izráelnek tízezerszer való ezereihez.
1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Udělej sobě dvě trouby stříbrné. Dílem taženým uděláš je, kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství, a když by se mělo hnouti vojsko.
3 Protož kdyžkoli zatroubí na ně, shromáždí se k tobě všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.
4 Jestliže v jednu toliko zatroubí, tedy shromáždí se k tobě knížata, přední lidu Izraelského.
5 Pakli by s nějakým přetrubováním troubili, hnou se s místa, kteříž leželi k východní straně.
6 Když by pak troubili s přetrubováním po druhé, tedy hnou se ti, kteříž leželi ku poledni. S přetrubováním troubiti budou k tažení svému.
7 Ale když byste měli svolati všecko množství, prostě bez přetrubování troubiti budete.
8 Synové Aronovi kněží trubami těmi budou troubiti, a bude vám to ustanovení věčné v pronárodech vašich.
9 Když vyjdete na vojnu v zemi vaší proti nepříteli ssužujícímu vás, s přetrubováním troubiti budete v trouby ty, a budete v paměti před Hospodinem Bohem svým, a zachováni budete od nepřátel svých.
10 V den také veselí vašeho, a při slavnostech svých, a při začátcích měsíců vašich troubiti budete v trouby ty k obětem svým zápalným a pokojným, i budou vám na památku před Bohem vaším: Já Hospodin Bůh váš.
11 I stalo se léta druhého, dvadcátý den měsíce druhého, že se vyzdvihl oblak z příbytku svědectví.
12 I táhli synové Izraelští po svých taženích z pouště Sinai; a zastavil se oblak na poušti Fáran.
13 Takto nejprvé brali se z rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše:
14 Šla napřed korouhev vojska synů Juda po houfích svých, a nad nimi byl Názon, syn Aminadabův.
15 Nad vojskem pak pokolení synů Izachar byl Natanael, syn Suar.
16 A nad vojskem pokolení synů Zabulon Eliab, syn Helonův.
17 Složen jest také i příbytek, a šli synové Gersonovi a synové Merari nesouce příbytek.
18 Potom šla korouhev vojska Rubenova po houfích svých, a nad nimi byl Elisur, syn Sedeurův.
19 Nad vojskem pak pokolení synů Simeon Salamiel, syn Surisaddai.
20 A nad vojskem pokolení synů Gád Eliazaf, syn Duelův.
21 Šli také i Kahatští, nesouce svatyni; onino pak vyzdvihovali příbytek, až i tito přišli.
22 Potom šla korouhev vojska synů Efraim po houfích svých, a nad nimi byl Elisama, syn Amiudův.
23 Nad vojskem pak pokolení synů Manasse Gamaliel, syn Fadasurův.
24 A nad vojskem pokolení synů Beniamin Abidan, syn Gedeonův.
25 Šla potom i korouhev vojska synů Dan, obsahující ostatek vojska po houfích svých, a nad vojskem jeho Ahiezer, syn Amisaddai.
26 Nad vojskem pak pokolení synů Asser Fegiel, syn Ochranův.
27 A nad vojskem pokolení synů Neftalím Ahira, syn Enanův.
28 Ta jsou tažení synů Izraelských po houfích jejich, a tím pořádkem táhli.
29 Řekl pak Mojžíš Chobabovi, synu Raguelovu Madianskému, tchánu svému: My se béřeme k místu, o kterémž řekl Hospodin: Dám je vám. Protož poď s námi, a dobře učiníme tobě; nebo Hospodin mnoho dobrého zaslíbil Izraelovi.
30 Kterýž odpověděl jemu: Nepůjdu, ale k zemi své a k příbuznosti své se navrátím.
31 I řekl Mojžíš: Neopouštěj medle nás; nebo ty jsi svědom na poušti, kde bychom se měli klásti, a budeš nám za vůdce.
32 Když pak půjdeš s námi, a přijde to dobré, jímž dobře učiní nám Hospodin, tedy i tobě dobře učiníme.
33 A tak brali se od hory Hospodinovy cestou tří dnů, (a truhla smlouvy Hospodinovy předcházela je,) cestou tří dnů, pro vyhlédání sobě místa k odpočinutí.
34 A oblak Hospodinův byl nad nimi ve dne, když se hýbali z ležení.
35 Když pak počínali jíti s truhlou, říkával Mojžíš: Povstaniž Hospodine, a rozptýleni buďte nepřátelé tvoji, a ať utíkají před tváří tvou, kteříž tě v nenávisti mají.
36 Když pak stavína byla, říkával: Navratiž se, Hospodine, k desíti tisícům tisíců Izraelských.