1 És eljutának Izráel fiai, az egész gyülekezet Czin pusztájába az elsõ hónapban és megtelepedék a nép Kádesben, és meghala ott Miriám, és eltemetteték ott.

2 De nem vala vize a gyülekezetnek, összegyûlének azért Mózes és Áron ellen.

3 És feddõzék a nép Mózessel, és szólának mondván: Vajha holtunk volna meg, mikor megholtak a mi atyánkfiai az Úr elõtt!

4 És miért hoztátok az Úrnak gyülekezetét e pusztába, hogy meghaljunk itt mi, és a mi barmaink?

5 És miért hoztatok fel minket Égyiptomból, hogy e rossz helyre hozzatok minket, hol nincs vetés, sem füge, sem szõlõ, sem gránátalma, és inni való víz sincsen!

6 Elmenének azért Mózes és Áron a gyülekezetnek színe elõl, a gyülekezet sátorának nyílása elé, és arczukra borulának; és megjelenék nékik az Úrnak dicsõsége.

7 És szóla az Úr Mózesnek, mondván:

8 Vedd ezt a vesszõt, és gyûjtsd össze a gyülekezetet te, és Áron, a te atyádfia, és szóljatok ím e kõsziklának az õ szemeik elõtt, hogy adjon vizet; és fakaszsz vizet nékik e kõsziklából, és adj inni a gyülekezetnek és az õ barmaiknak.

9 Vevé azért Mózes azt a vesszõt az Úrnak színe elõl a mint parancsolta vala néki.

10 És összegyûjték Mózes és Áron a gyülekezetet a kõszikla elé, és monda nékik: Halljátok meg most, ti lázadók! Avagy e kõsziklából fakasszunk-é néktek vizet?

11 És felemelé Mózes az õ kezét, és megüté a kõsziklát az õ vesszejével két ízben; és sok víz ömle ki, és ivék a gyülekezet és az õ barmai.

12 És monda az Úr Mózesnek és Áronnak: Mivelhogy nem hittetek nékem, hogy megdicsõítettetek volna engem Izráel fiainak szemei elõtt: azért nem viszitek be e községet a földre, a melyet adtam nékik.

13 Ezek a versengésnek vizei, a melyekért feddõztek Izráel fiai az Úrral; és megdicsõítette magát õ bennök.

14 És külde Mózes követeket Kádesbõl Edom királyához, [kik így szólának:] Ezt mondja a te atyádfia az Izráel: Te tudod mindazt a nyomorúságot, a mely mi rajtunk esett:

15 Hogy a mi atyáink alámentek Égyiptomba, és sok ideig laktunk Égyiptomban, és hogy nyomorgatának minket az égyiptombeliek, és a mi atyáinkat.

16 És kiáltottunk az Úrhoz, és meghallgatta a mi szónkat, és angyalt külde és kihozott minket Égyiptomból; és ímé Kádesben vagyunk a te határodnak végvárosában.

17 Hadd mehessünk át a te földeden! Nem megyünk át sem mezõn, sem szõlõn, és kútvizet sem iszunk; az országúton megyünk, és nem térünk sem jobbra, sem balra, míg általmegyünk a te határodon.

18 Felele pedig Edom: Nem mehetsz át az én [földemen], hogy fegyverrel ne menjek ellened!

19 És mondának néki Izráel fiai: A járt úton megyünk fel, és ha a te vizedet iszszuk, én és az én barmaim, megadom annak az árát. Nincs egyéb szándék[om] csak hogy gyalog mehessek át.

20 Az pedig monda: Nem mégy át. És kiméne õ ellene Edom sok néppel és nagy erõvel.

21 Mivel nem akará Edom megengedni Izráelnek, hogy általmenjen az õ országán: azért eltére Izráel õ tõle.

22 Majd elindulának Kádesbõl, és jutának Izráel fiai, az egész gyülekezet a Hór hegyére.

23 És szóla az Úr Mózesnek és Áronnak, a Hór hegyénél, Edom földének határán, mondván:

24 Áron az õ népeihez takaríttatik: mert nem megy be a földre, a melyet Izráel fiainak adtam, mivelhogy ellenszegültetek az én szómnak a versengésnek vizénél.

25 Vedd Áront és Eleázárt, az õ fiát, és vezesd fel õket a Hór hegyére.

26 És vetkeztesd le Áront az õ ruháiból, és öltöztesd fel azokba Eleázárt, az õ fiát; mert Áron [az õ népéhez] takaríttatik, és meghal ott.

27 És úgy cselekedék Mózes, a mint parancsolta vala az Úr, és felmenének a Hór hegyére az egész gyülekezet láttára.

28 És Mózes levetkezteté Áront az õ ruháiból, és felöltözteté azokba Eleázárt, az õ fiát. És meghala Áron ott a hegynek tetején, Mózes pedig és Eleázár leszálla a hegyrõl.

29 És látá az egész gyülekezet, hogy meghalt vala Áron, és siratá Áront harmincz napig Izráelnek egész háza.

1 I přitáhlo všecko množství synů Izraelských na poušť Tsin, měsíce prvního; i pozůstal lid v Kádes, kdež umřela Maria, a tu jest pochována.

2 A když množství to nemělo vody, sešli se proti Mojžíšovi, a proti Aronovi.

3 I domlouval se lid na Mojžíše, a mluvili, řkouce: Ó kdybychom i my byli zemřeli, když zemřeli bratří naši před Hospodinem!

4 Proč jste jen uvedli shromáždění Hospodinovo na poušť tuto, abychom zde pomřeli i my i dobytek náš?

5 A proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste uvedli nás na toto zlé místo, na němž se nerodí ani obilí, ani fíků, ani hroznů, ani jablek zrnatých, na kterémž ani vody ku pití není?

6 Tedy odšel Mojžíš s Aronem od tváři shromáždění ke dveřím stánku úmluvy, a padli na tváři své; i ukázala se sláva Hospodinova nad nimi.

7 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

8 Vezmi hůl, a shromáždíce všecko množství, ty i Aron bratr tvůj, mluvte k skále této před očima jejich, a vydá vodu svou. I vyvedeš jim vodu z skály, a dáš nápoj všemu množství i dobytku jejich.

9 Tedy vzal Mojžíš hůl před tváří Hospodinovou, jakž rozkázal jemu.

10 I svolali Mojžíš s Aronem všecko množství před skálu, a řekl jim: Slyštež nyní, ó reptáci: Zdali z skály této vyvedeme vám vodu?

11 I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.

12 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Že jste mi nevěřili, abyste posvětili mne před očima synů Izraelských, proto neuvedete shromáždění tohoto do země, kterouž jsem jim dal.

13 Toť jsou ty vody sváru, o kteréž svařili se synové Izraelští s Hospodinem, a posvěcen jest v nich.

14 I poslal Mojžíš posly z Kádes k králi Edom, aby řekli: Totoť vzkazuje bratr tvůj Izrael: Ty víš o všech těžkostech, kteréž přišly na nás,

15 Že sstoupili otcové naši do Egypta, a bydlili jsme tam za mnoho let. Egyptští pak ssužovali nás i otce naše.

16 A volali jsme k Hospodinu, kterýž uslyšel hlas náš, a poslav anděla, vyvedl nás z Egypta, a aj, již jsme v Kádes městě, při pomezí tvém.

17 Nechť, prosím, projdeme skrze zemi tvou. Nepůjdeme přes rolí, ani přes vinice, aniž píti budeme vody z čí studnice; cestou královskou půjdeme a neuchýlíme se na pravo ani na levo, dokavadž nepřejdeme mezí tvých.

18 Jemužto odpověděl Edom: Nechoď skrze mou zemi, abych s mečem nevyšel v cestu tobě.

19 I řekli mu synové Izraelští: Obecnou silnicí půjdeme, a jestliže vody tvé napili bychom se, buď my neb dobytek náš, zaplatíme ji; nic jiného nežádáme, toliko pěší abychom prošli.

20 Odpověděl: Neprojdeš. A vytáhl proti nim Edom s množstvím lidu a s silou velikou.

21 Když tedy nedopustil Edom Izraelovi, aby přešel meze jeho, uchýlil se Izrael od něho.

22 A hnuvše se synové Izraelští i všecko množství jejich z Kádes, přišli na horu řečenou Hor.

23 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi na hoře Hor, při pomezí země Edom, řka:

24 Připojen bude Aron k lidu svému; nebo nevejde do země, kterouž jsem dal synům Izraelským, proto že jste odporni byli řeči mé při vodách sváru.

25 Pojmi Arona a Eleazara syna jeho, a uvedeš je na horu Hor.

26 A svlečeš Arona z roucha jeho, a oblečeš v ně Eleazara syna jeho; nebo Aron připojen bude k lidu svému, a tam umře.

27 I učinil Mojžíš, jakž rozkázal Hospodin, a vstoupili na horu Hor před očima všeho množství.

28 A svlékl Mojžíš Arona z roucha jeho, a oblékl v ně Eleazara syna jeho. I umřel tam Aron na pahrbku hory, Mojžíš pak a Eleazar sstoupili s hory.

29 Vidouce pak všecko množství, že umřel Aron, plakali ho za třidceti dní všecken dům Izraelský.