1 Elõállának pedig a Czélofhád leányai, a ki Héfer fia vala, a ki Gileád fia, a ki Mákir fia, a ki Manasse fia vala, József fiának, Manassénak nemzetségei közül. Ezek pedig az õ leányainak neveik: Makhla, Nóa, Hogla, Milkha és Thircza.
2 És megállának Mózes elõtt, és Eleázár pap elõtt, és a fejedelmek elõtt, és az egész gyülekezet elõtt a gyülekezet sátorának nyilásánál, mondván:
3 A mi atyánk meghalt a pusztában, de õ nem volt azoknak seregében, a kik összeseregeltek volt az Úr ellen a Kóré seregében; hanem az õ bûnéért holt meg, és fiai nem voltak néki.
4 Miért töröltetnék el a mi atyánknak neve az õ nemzetsége közül, azért, hogy nincsen õnéki fia? Adj örökséget nékünk a mi atyánknak atyjafiai között.
5 Mózes pedig vivé ezeknek ügyét az Úr elé.
6 És szóla az Úr Mózesnek, mondván:
7 Igazat szólnak a Czélofhád leányai: Adj nékik örökségi birtokot az õ atyjoknak atyjafiai között, és szállítsd rájok az õ atyjoknak örökségét.
8 Izráel fiainak pedig szólj, mondván: Mikor valaki meghal, és fia nem leend annak, akkor adjátok annak örökségét az õ leányának.
9 Ha pedig nem leend néki leánya, akkor adjátok az õ örökségét az õ testvéreinek.
10 Ha pedig nem leendenek néki testvérei, akkor adjátok az õ örökségét az õ atyja testvéreinek.
11 Ha pedig nem leendenek az õ atyjának testvérei, akkor adjátok az õ örökségét annak, a ki legközelebbi atyjafia az õ nemzetségébõl, és bírja azt. Legyen pedig az Izráel fiainak végezett törvényök, a miképen megparancsolta az Úr Mózesnek.
12 Monda azután az Úr Mózesnek: Menj fel az Abarim hegyére, és lásd meg a földet, a melyet Izráel fiainak adtam.
13 Miután pedig megláttad azt, takaríttatol te is a te népedhez, a miképen oda takaríttatott Áron, a te testvéred;
14 Mivelhogy nem engedétek az én beszédemnek a Czin pusztájában, a gyülekezet versengésének idején, hogy megdicsõítettetek volna engemet ama vizeknél az õ szemeik elõtt. Ezek a versengésnek vizei Kádesnél a Czin pusztájában.
15 Szóla azért Mózes az Úrnak, mondván:
16 Az Úr, a minden test lelkének Istene, rendeljen férfiút a gyülekezet fölé.
17 A ki kimenjen õ elõttök, és a ki bemenjen õ elõttök; a ki kivigye õket, és a ki bevigye õket, hogy ne legyen az Úr gyülekezete olyan mint a juhok, a melyeknek nincsen pásztoruk.
18 Az Úr pedig monda Mózesnek: Vedd melléd Józsuét a Nún fiát, a férfiút, a kiben lélek van, és tedd õ reá a te kezedet.
19 És állasd õt Eleázár pap elé, és az egész gyülekezet elé, és adj néki parancsolatokat az õ szemeik elõtt.
20 És a te dicsõségedet közöld õ vele, hogy hallgassa õt Izráel fiainak egész gyülekezete.
21 Azután pedig álljon Eleázár pap elé, és kérdje meg õt az Urimnak ítélete felõl az Úr elõtt. Az õ szava szerint menjenek ki, és az õ szava szerint menjenek be, õ és Izráel minden fia õ vele, és az egész gyülekezet.
22 Úgy cselekedék azért Mózes, a miképen parancsolta vala az Úr néki; mert vevé Józsuét, és állatá õt Eleázár pap elé, és az egész gyülekezet elé.
23 És tevé az õ kezét õ reá, és ada néki parancsolatokat, a miképen szólott vala az Úr Mózes által.
1 Tehdy přistoupily dcery Salfada, syna Heferova, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, z pokolení Manasse, syna Jozefova. Tato pak jsou jména dcer jeho: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa.
2 A postavily se před Mojžíšem a před Eleazarem knězem, i před knížaty a vším množstvím, u dveří stánku úmluvy, a řekly:
3 Otec náš umřel na poušti, kterýž však nebyl z spolku těch, kteříž se zrotili proti Hospodinu v rotě Chóre; nebo pro hřích svůj umřel, synů žádných nemaje.
4 Což vyhlazeno býti má jméno otce našeho z čeledi jeho, proto že neměl syna? Dej nám dědictví mezi bratřími otce našeho.
5 I vznesl tu věc Mojžíš na Hospodina.
6 Kterýž odpověděl Mojžíšovi, řka:
7 Dobře mluví dcery Salfad. Dejž jim bez odporu právo dědictví mezi bratřími otce jejich, a přenes dědictví otce jejich na ně.
8 K synům pak Izraelským toto mluviti budeš: Když by kdo umřel, nemaje syna, tedy přenesete dědictví jeho na dceru jeho.
9 Pakli by ani dcery neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím jeho.
10 Pakli by ani bratří neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím otce jeho.
11 Pakli by ani strýců neměl, tedy dáte dědictví jeho příteli jeho, kterýž jest nejbližší jemu v rodu jeho, aby dědičně obdržel je. A bude to synům Izraelským za ustanovení soudné, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
12 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Vstup na horu tuto Abarim, a spatř zemi, kterouž jsem dal synům Izraelským.
13 A když spatříš ji, připojen budeš k lidu svému i ty, jako připojen jest Aron bratr tvůj,
14 Poněvadž jste odporovali řeči mé na poušti Tsin, při odporování všeho množství, kdež jste mne měli posvětiti při vodách před očima jejich. To jsou ty vody sváru v Kádes, na poušti Tsin.
15 I řekl Mojžíš Hospodinu, řka:
16 Opatříš Hospodin Bůh duchů, Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným,
17 Kterýž by vycházel před nimi, a kterýž by vcházel před nimi, kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře.
18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi k sobě Jozue, syna Nun, muže, v kterémž jest duch můj, a vlož ruku svou na něj.
19 A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním, dáš jemu naučení před očima jejich,
20 A udělíš jemu slávy své, aby ho poslouchalo všecko množství synů Izraelských.
21 Kterýž před Eleazarem knězem postavě se, ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem. K rozkazu jeho vyjdou, a k rozkazu jeho vejdou, on i všickni synové Izraelští s ním, a všecko shromáždění.
22 I učinil Mojžíš tak, jakž mu byl rozkázal Hospodin, a pojav Jozue, postavil jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním.
23 A vloživ ruce své na něj, dal jemu naučení, jakž mluvil Hospodin skrze Mojžíše.