Oséias 7

1 When I would have healed Israel, then the iniquity of Ephraim was discovered, and the wickedness of Samaria: for they commit falsehood; and the thief cometh in, and the troop of robbers spoileth without.*7.1 wickedness: Heb. evils*7.1 spoileth: Heb. strippeth 2 And they consider not in their hearts that I remember all their wickedness: now their own doings have beset them about; they are before my face.*7.2 consider…: Heb. say not to 3 They make the king glad with their wickedness, and the princes with their lies. 4 They are all adulterers, as an oven heated by the baker, who ceaseth from raising after he hath kneaded the dough, until it be leavened.*7.4 who…: or, the raiser will cease*7.4 raising: or, waking 5 In the day of our king the princes have made him sick with bottles of wine; he stretched out his hand with scorners.*7.5 bottles…: or, heat through wine 6 For they have made ready their heart like an oven, whiles they lie in wait: their baker sleepeth all the night; in the morning it burneth as a flaming fire.*7.6 made…: or, applied 7 They are all hot as an oven, and have devoured their judges; all their kings are fallen: there is none among them that calleth unto me.

8 Ephraim, he hath mixed himself among the people; Ephraim is a cake not turned. 9 Strangers have devoured his strength, and he knoweth it not: yea, gray hairs are here and there upon him, yet he knoweth not.*7.9 here…: Heb. sprinkled 10 And the pride of Israel testifieth to his face: and they do not return to the LORD their God, nor seek him for all this.

11 Ephraim also is like a silly dove without heart: they call to Egypt, they go to Assyria. 12 When they shall go, I will spread my net upon them; I will bring them down as the fowls of the heaven; I will chastise them, as their congregation hath heard. 13 Woe unto them! for they have fled from me: destruction unto them! because they have transgressed against me: though I have redeemed them, yet they have spoken lies against me.*7.13 destruction: Heb. spoil 14 And they have not cried unto me with their heart, when they howled upon their beds: they assemble themselves for corn and wine, and they rebel against me. 15 Though I have bound and strengthened their arms, yet do they imagine mischief against me.*7.15 have…: or, chastened 16 They return, but not to the most High: they are like a deceitful bow: their princes shall fall by the sword for the rage of their tongue: this shall be their derision in the land of Egypt.

1 Když léčím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské; nebo provodí faleš. Vnitř zlodějství, a vně provozují loupežnictví. 2 Aniž na to pomýšlejí v srdci svém, že na všecku nešlechetnost jejich pamatují; již je obkličují skutkové jejich, a před mým oblíčejem jsou. 3 Nešlechetností svou obveselují krále, a klamy svými knížata. 4 Všickni napořád cizoloží, podobni jsouce peci zanícené od pekaře, kterýž přestává bdíti, jen ažby zadělané těsto zkynulo. 5 V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posměvači. 6 Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekař jejich, v jitře hoří jako plamen ohně. 7 Všickni napořád rozpáleni jsou jako pec, a zžírají soudce své; všickni králové jejich padají, aniž kdo z nich volá ke mně. 8 Efraim s národy smísil se, Efraim bude chléb podpopelný neobrácený. 9 Cizozemci zžírají sílu jeho, ačkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná. 10 A ačkoli pýcha Izraelova svědčí vůči proti němu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším. 11 A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají. 12 Když odejdou, roztáhnu na ně sítku svou, a jako ptactvo nebeské přitrhnu je; kárati je budu tak, jakž slýcháno bylo o tom v shromáždění jejich. 13 Běda jim, že jsou poběhli mne. Zpuštění na ně, proto že se mi zpronevěřili, ješto jsem já je vykoupil, ale oni mluvili proti mně lži. 14 Aniž volají ke mně z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažďujíce se, obracejí se ke mně, 15 Ješto já potrestav, posiloval jsem ramen jejich, ale oni proti mně zlé vymýšlejí. 16 Navracujíť se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské.