1 (곤고한 자가 마음이 상하여 그 근심을 여호와 앞에 토하는 기도) 여호와여, 내 기도를 들으시고 나의 부르짖음을 주께 상달케 하소서

2 나의 괴로운 날에 주의 얼굴을 내게 숨기지 마소서 주의 귀를 기울이사 내가 부르짖는 날에 속히 내게 응답하소서

3 대저 내 날이 연기 같이 소멸하며 내 뼈가 냉과리 같이 탔나이다

4 내가 음식 먹기도 잊었음으로 내 마음이 풀 같이 쇠잔하였사오며

5 나의 탄식 소리를 인하여 나의 살이 뼈에 붙었나이다

6 나는 광야의 당아새 같고 황폐한 곳의 부엉이 같이 되었사오며

7 내가 밤을 새우니 지붕 위에 외로운 참새 같으니이다

8 내 원수들이 종일 나를 훼방하며 나를 대하여 미칠듯이 날치는 자들이 나를 가리켜 맹세하나이다

9 나는 재를 양식 같이 먹으며 나의 마심에는 눈물을 섞었사오니

10 이는 주의 분과 노를 인함이라 주께서 나를 드셨다가 던지셨나이다

11 내 날이 기울어지는 그림자 같고 내가 풀의 쇠잔함 같으니이다

12 여호와여, 주는 영원히 계시고 주의 기념 명칭은 대대에 이르리이다

13 주께서 일어나사 시온을 긍휼히 여기시리니 지금은 그를 긍휼히 여기실 때라 정한 기한이 옴이니이다

14 주의 종들이 시온의 돌들을 즐거워하며 그 티끌도 연휼히 여기나이다

15 이에 열방이 여호와의 이름을 경외하며 세계 열왕이 주의 영광을 경외하리니

16 대저 여호와께서 시온을 건설하시고 그 영광 중에 나타나셨음이라

17 여호와께서 빈궁한 자의 기도를 돌아보시며 저희 기도를 멸시치 아니하셨도다

18 이 일이 장래 세대를 위하여 기록되리니 창조함을 받을 백성이 여호와를 찬송하리로다

19 여호와께서 그 높은 성소에서 하감하시며 하늘에서 땅을 감찰하셨으니

20 이는 갇힌자의 탄식을 들으시며 죽이기로 정한 자를 해방하사

21 여호와의 이름을 시온에서 그 영예를 예루살렘에서 선포케 하려 하심이라

22 때에 민족들과 나라들이 모여 여호와를 섬기리로다

23 저가 내 힘을 중도에 쇠약케 하시며 내 날을 단촉케 하셨도다

24 나의 말이 나의 하나님이여, 나의 중년에 나를 데려가지 마옵소서 주의 연대는 대대에 무궁하니이다

25 주께서 옛적에 땅의 기초를 두셨사오며 하늘도 주의 손으로 지으신 바니이다

26 천지는 없어지려니와 주는 영존하시겠고 그것들은 다 옷 같이 낡으리니 의복같이 바꾸시면 바뀌려니와

27 주는 여상하시고 주의 년대는 무궁하리이다

28 주의 종들의 자손이 항상 있고 그 후손이 주의 앞에 굳게 서리이다 하였도다

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]