1 (아삽의 마스길) 내 백성이여, 내 교훈을 들으며 내 입의 말에 귀를 기울일지어다

2 내가 입을 열고 비유를 베풀어서 옛 비밀한 말을 발표하리니

3 이는 우리가 들은 바요 아는 바요 우리 열조가 우리에게 전한 바라

4 우리가 이를 그 자손에게 숨기지 아니하고 여호와의 영예와 그 능력과 기이한 사적을 후대에 전하리로다

5 여호와께서 증거를 야곱에게 세우시며 법도를 이스라엘에게 정하시고 우리 열조에게 명하사 저희 자손에게 알게 하라 하셨으니

6 이는 저희로 후대 곧 후생 자손에게 이를 알게 하고 그들은 일어나 그 자손에게 일러서

7 저희로 그 소망을 하나님께 두며 하나님의 행사를 잊지 아니하고 오직 그 계명을 지켜서

8 그 열조 곧 완고하고 패역하여 그 마음이 정직하지 못하며 그 심령은 하나님께 충성치 아니한 세대와 같지 않게 하려 하심이로다

9 에브라임 자손은 병기를 갖추며 활을 가졌으나 전쟁의 날에 물러갔도다

10 저희가 하나님의 언약을 지키지 아니하고 그 율법 준행하기를 거절하며

11 여호와의 행하신 것과 저희에게 보이신 기사를 잊었도다

12 옛적에 하나님이 애굽 땅 소안 들에서 기이한 일을 저희 열조의 목전에서 행하셨으되

13 저가 바다를 갈라 물을 무더기 같이 서게 하시고 저희로 지나게 하셨으며

14 낮에는 구름으로 온 밤에는 화광으로 인도하셨으며

15 광야에서 반석을 쪼개시고 깊은 수원에서 나는 것 같이 저희에게 물을 흡족히 마시우셨으며

16 또 반석에서 시내를 내사 물이 강 같이 흐르게 하셨으나

17 저희는 계속하여 하나님께 범죄하여 황야에서 지존자를 배반하였도다

18 저희가 저희 탐욕대로 식물을 구하여 그 심중에 하나님을 시험하였으며

19 그 뿐 아니라 하나님을 대적하여 말하기를 하나님이 광야에서 능히 식탁을 준비하시랴

20 저가 반석을 쳐서 물을 내시매 시내가 넘쳤거니와 또 능히 떡을 주시며 그 백성을 위하여 고기를 예비하시랴 하였도다

21 그러므로 여호와께서 듣고 노하심이여 야곱을 향하여 노가 맹렬하며 이스라엘을 향하여 노가 올랐으니

22 이는 하나님을 믿지 아니하며 그 구원을 의지하지 아니한 연고로다

23 그러나 저가 오히려 위의 궁창을 명하시며 하늘 문을 여시고

24 저희에게 만나를 비같이 내려 먹이시며 하늘 양식으로 주셨나니

25 사람이 권세 있는 자의 떡을 먹음이여 하나님이 식물을 충족히 주셨도다

26 저가 동풍으로 하늘에서 일게 하시며 그 권능으로 남풍을 인도하시고

27 저희에게 고기를 티끌같이 내리시니 곧 바다 모래 같은 나는 새라

28 그 진중에 떨어지게 하사 그 거처에 둘리셨도다

29 저희가 먹고 배불렀나니 하나님이 저희 소욕대로 주셨도다

30 저희가 그 욕심에서 떠나지 아니하고 저희 식물이 아직 그 입에 있을 때에

31 하나님이 저희를 대하여 노를 발하사 저희 중 살진 자를 죽이시며 이스라엘의 청년을 쳐 엎드러뜨리셨도다

32 그럴지라도 저희가 오히려 범죄하여 그의 기사를 믿지 아니하였으므로

33 하나님이 저희 날을 헛되이 보내게 하시며 저희 해를 두렵게 지내게 하셨도다

34 하나님이 저희를 죽이실 때에 저희가 그에게 구하며 돌이켜 하나님을 간절히 찾았고

35 하나님이 저희의 반석이시요 지존하신 하나님이 저희 구속자이심을 기억하였도다

36 그러나 저희가 입으로 그에게 아첨하며 자기 혀로 그에게 거짓을 말하였으니

37 이는 하나님께 향하는 저희 마음이 정함이 없으며 그의 언약에 성실치 아니하였음이로다

38 오직 하나님은 자비하심으로 죄악을 사하사 멸하지 아니하시고 그 진노를 여러번 돌이키시며 그 분을 다 발하지 아니하셨으니

39 저희는 육체 뿐이라 가고 다시 오지 못하는 바람임을 기억하셨음이로다

40 저희가 광야에서 그를 반항하며 사막에서 그를 슬프시게 함이 몇번인고

41 저희가 돌이켜 하나님을 재삼 시험하며 이스라엘의 거룩한 자를 격동하였도다

42 저희가 그의 권능을 기억지 아니하며 대적에게서 구속하신 날도 생각지 아니하였도다

43 그 때에 하나님이 애굽에서 그 징조를, 소안 들에서 그 기사를 나타내사

44 저희의 강과 시내를 피로 변하여 저희로 마실수 없게 하시며

45 파리 떼를 저희 중에 보내어 물게 하시고 개구리를 보내어 해하게 하셨으며

46 저희의 토산물을 황충에게 주시며 저희의 수고한 것을 메뚜기에게 주셨으며

47 저희 포도나무를 우박으로, 저희 뽕나무를 서리로 죽이셨으며

48 저희 가축을 우박에, 저희 양떼를 번갯불에 붙이셨으며

49 그 맹렬한 노와 분과 분노와 고난 곧 벌하는 사자들을 저희에게 내려 보내셨으며

50 그 노를 위하여 치도하사 저희 혼의 사망을 면케 아니하시고 저희 생명을 염병에 붙이셨으며

51 애굽에서 모든 장자 곧 함의 장막에 있는 그 기력의 시작을 치셨으나

52 자기 백성을 양 같이 인도하여 내시고 광야에서 양떼같이 지도하셨도다

53 저희를 안전히 인도하시니 저희는 두려움이 없었으나 저희 원수는 바다에 엄몰되었도다

54 저희를 그 성소의 지경 곧 그의 오른손이 취하신 산으로 인도하시고

55 또 열방을 저희 앞에서 쫓아 내시며 줄로 저희 기업을 분배하시고 이스라엘 지파로 그 장막에 거하게 하셨도다

56 그럴지라도 저희가 지존하신 하나님을 시험하며 반항하여 그 증거를 지키지 아니하며

57 저희 열조같이 배반하고 궤사를 행하여 속이는 활 같이 빗가서

58 자기 산당으로 그 노를 격동하며 저희 조각한 우상으로 그를 진노케 하였으매

59 하나님이 들으시고 분내어 이스라엘을 크게 미워하사

60 실로의 성막 곧 인간에 세우신 장막을 떠나시고

61 그 능력된 자를 포로에 붙이시며 자기 영광을 대적의 손에 붙이시고

62 그 백성을 또 칼에 붙이사 그의 기업에게 분내셨으니

63 저희 청년은 불에 살라지고 저희 처녀에게는 혼인 노래가 없으며

64 저희 제사장들은 칼에 엎드러지고 저희 과부들은 애곡하지 못하였도다

65 때에 주께서 자다가 깬 자 같이 포도주로 인하여 외치는 용사 같이 일어나사

66 그 대적들을 쳐 물리쳐서 길이 욕되게 하시고

67 또 요셉의 장막을 싫어 버리시며 에브라임 지파를 택하지 아니하시고

68 오직 유다 지파와 그 사랑하시는 시온산을 택하시고

69 그 성소를 산의 높음 같이, 영원히 두신 땅 같이 지으셨으며

70 또 그 종 다윗을 택하시되 양의 우리에서 취하시며

71 젖 양을 지키는 중에서 저희를 이끄사 그 백성인 야곱 그 기업인 이스라엘을 기르게 하셨더니

72 이에 저가 그 마음의 성실함으로 기르고 그 손의 공교함으로 지도하였도다

1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.