1 (아삽의 시) 전능하신 자 하나님 여호와께서 말씀하사 해 돋는데서부터 지는 데까지 세상을 부르셨도다

2 온전히 아름다운 시온에서 하나님이 빛을 발하셨도다

3 우리 하나님이 임하사 잠잠치 아니하시니 그앞에는 불이 삼키고 그 사방에는 광풍이 불리로다

4 하나님이 그 백성을 판단하시려고 윗 하늘과 아래 땅에 반포하여

5 이르시되 나의 성도를 너의 앞에 모으라 곧 제사로 나와 언약한 자니라 하시도다

6 하늘이 그 공의를 선포하리니 하나님 그는 심판장이심이로다 (셀라)

7 내 백성아, 들을지어다 ! 내가 말하리라 이스라엘아, 내가 네게 증거하리라 나는 하나님 곧 네 하나님이로다

8 내가 너의 제물을 인하여는 너를 책망치 아니하리니 네 번제가 항상 내 앞에 있음이로다

9 내가 네 집에서 수소나 네 우리에서 수염소를 취치 아니하리니

10 이는 삼림의 짐승들과 천산의 생축이 다 내 것이며

11 산의 새들도 나의 아는 것이며 들의 짐승도 내 것임이로다

12 내가 가령 주려도 네게 이르지 않을 것은 세계와 거기 충만한 것이 내 것임이로다

13 내가 수소의 고기를 먹으며 염소의 피를 마시겠느냐 ?

14 감사로 하나님께 제사를 드리며 지극히 높으신 자에게 네 서원을 갚으며

15 환난 날에 나를 부르라 ! 내가 너를 건지리니 네가 나를 영화롭게 하리로다

16 악인에게는 하나님이 이르시되 네가 어찌 내 율례를 전하며 내 언약을 네 입에 두느냐

17 네가 교훈을 미워하고 내 말을 네 뒤로 던지며

18 도적을 본즉 연합하고 간음하는 자와 동류가 되며

19 네 입을 악에게 주고 네 혀로 궤사를 지으며

20 앉아서 네 형제를 공박하며 네 어미의 아들을 비방하는도다

21 네가 이 일을 행하여도 내가 잠잠하였더니 네가 나를 너와 같은 줄로 생각하였도다 그러나 내가 너를 책망하여 네 죄를 네 목전에 차례로 베풀리라 하시는도다

22 하나님을 잊어버린 너희여 이제 이를 생각하라 그렇지 않으면 내가 너희를 찢으리니 건질 자 없으리라

23 감사로 제사를 드리는 자가 나를 영화롭게 하나니 그 행위를 옳게 하는 자에게 내가 하나님의 구원을 보이리라

1 Psalmo de Asaf. Dio de la dioj, la Eternulo, ekparolis, Kaj vokis la teron de la sunleviĝo ĝis la sunsubiro.

2 El Cion, la perfektaĵo de beleco, Dio ekbrilis.

3 Nia Dio venas kaj ne silentas; Fajro ekstermanta estas antaŭ Li, Ĉirkaŭ Li estas granda ventego.

4 Li vokas la ĉielon supre kaj la teron, Por juĝi Sian popolon:

5 Kolektu al Mi Miajn fidelulojn, Kiuj faris kun Mi interligon ĉe oferdono.

6 Kaj la ĉielo proklamis Lian justecon, Ĉar Dio estas tiu juĝanto. Sela.

7 Aŭskultu, ho Mia popolo, kaj Mi parolos; Ho Izrael, Mi atestos pri vi; Mi estas Dio, via Dio.

8 Ne pro viaj oferdonoj Mi vin riproĉos, Ĉar viaj bruloferoj estas ĉiam antaŭ Mi.

9 Mi ne prenos el via domo bovidon, Nek el viaj kortoj kaprojn:

10 Ĉar al Mi apartenas ĉiuj bestoj en la arbaroj, Miloj da brutoj sur la montoj;

11 Mi konas ĉiujn birdojn sur la montoj, Kaj ĉiuj bestoj de la kampoj estas antaŭ Mi.

12 Se Mi fariĝus malsata, Mi ne dirus al vi, Ĉar al Mi apartenas la mondo, kaj ĉio, kio ĝin plenigas.

13 Ĉu Mi manĝas viandon de bovoj, Kaj ĉu Mi trinkas sangon de kaproj?

14 Oferdonu al Dio dankon, Kaj plenumu antaŭ la Plejaltulo viajn promesojn.

15 Voku Min en la tago de mizero; Mi vin liberigos, kaj vi Min gloros.

16 Sed al la malpiulo Dio diris: Por kio vi parolas pri Miaj leĝoj Kaj portas Mian interligon en via buŝo,

17 Dum vi malamas moralinstruon Kaj ĵetas Miajn vortojn malantaŭen de vi?

18 Kiam vi vidas ŝteliston, vi aliĝas al li, Kaj kun adultuloj vi estas partoprenanto;

19 Vian buŝon vi uzas por malbono, Kaj via lango plektas falsaĵon;

20 Vi sidas kaj parolas kontraŭ via frato, Pri la filo de via patrino vi kalumnias.

21 Tion vi faris, kaj Mi silentis; Kaj vi pensis, ke Mi estas tia, kiel vi. Mi punos vin, kaj Mi metos ĉion antaŭ viajn okulojn.

22 Komprenu ĉi tion, vi, kiuj forgesas Dion; Alie Mi disŝiros, kaj neniu savos.

23 Kiu oferdonas dankon, tiu Min honoras; Kaj kiu estas singarda en la vojo, Al tiu Mi aperigos Dian helpon.