1 Dies sind auch Sprüche Salomos, die hinzugesellt haben die Männer Hiskias, des Königs Judas.

2 Es ist Gottes Ehre, eine Sache verbergen; aber der Könige Ehre ist‘s, eine Sache erforschen.

3 Der Himmel ist hoch und die Erde tief; aber der Könige Herz ist unerforschlich.

4 Man tue den Schaum vom Silber, so wird ein rein Gefäß draus.

5 Man tue gottlos Wesen vom Könige, so wird sein Thron mit Gerechtigkeit bestätiget.

6 Prange nicht vor dem Könige und tritt nicht an den Ort der Großen.

7 Denn es ist dir besser, daß man zu dir sage: Tritt hie herauf! denn daß du vor dem Fürsten geniedriget wirst, daß deine Augen sehen müssen.

8 Fahre nicht bald heraus zu zanken; denn was willst du hernach machen, wenn du deinen Nächsten geschändet hast?

9 Handle deine Sache mit deinem Nächsten und offenbare nicht eines andern Heimlichkeit,

10 auf daß dir‘s nicht übel spreche, der es höret, und dein böses Gerücht nimmer ablasse.

11 Ein Wort, geredet zu seiner Zeit, ist wie güldene Äpfel in silbernen Schalen.

12 Wer einen Weisen straft, der ihm gehorcht, das ist wie ein gülden Stirnband und gülden Halsband.

13 Wie die Kälte des Schnees zur Zeit der Ernte, so ist ein getreuer Bote dem, der ihn gesandt hat und erquickt seines Herrn Seele.

14 Wer viel geredet und hält nicht, der ist wie Wolken und Wind ohne Regen.

15 Durch Geduld wird ein Fürst versöhnet, und eine linde Zunge bricht die Härtigkeit.

16 Findest du Honig, so iß sein genug, daß du nicht zu satt werdest und speiest ihn aus.

17 Entzeuch deinen Fuß vom Hause deines Nächsten, er möchte dein überdrüssig und dir gram werden.

18 Wer wider seinen Nächsten falsch Zeugnis redet, der ist ein Spieß, Schwert und scharfer Pfeil.

19 Die Hoffnung des Verächters zur Zeit der Not ist wie ein fauler Zahn und gleitender Fuß.

20 Wer einem bösen Herzen Lieder singet, das ist wie ein zerrissen Kleid im Winter und Essig auf der Kreide.

21 Hungert deinen Feind, so speise ihn mit Brot; dürstet ihn, so tränke ihn mit Wasser.

22 Denn du wirst Kohlen auf sein Haupt häufen; und der HErr wird dir‘s vergelten.

23 Der Nordwind bringet Ungewitter, und die heimliche Zunge macht sauer Angesicht.

24 Es ist besser im Winkel auf dem Dache sitzen denn bei einem zänkischen Weibe in einem Hause beisammen.

25 Ein gut Gerücht aus fernen Landen in wie kalt Wasser einer durstigen Seele.

26 Ein Gerechter, der vor einem GOttlosen fällt, ist wie ein trüber Brunnen und verderbte Quelle.

27 Wer zu viel Honig isset, das ist nicht gut; und wer schwere Dinge forschet, dem wird‘s zu schwer.

28 Ein Mann, der seinen Geist nicht halten kann, ist wie eine offene Stadt ohne Mauern.

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.