1 Rufet nicht die Weisheit und die Klugheit läßt sich hören?

2 Öffentlich am Wege und an der Straße stehet sie.

3 An den Toren bei der Stadt, da man zur Tür eingehet, schreiet sie:

4 O ihr Männer, ich schreie zu euch und rufe den Leuten!

5 Merket, ihr Albernen, den Witz; und ihr Toren, nehmet es zu Herzen!

6 Höret, denn ich will reden, was fürstlich ist, und lehren, was recht ist.

7 Denn mein Mund soll die Wahrheit reden, und meine Lippen sollen hassen, das gottlos ist.

8 Alle Reden meines Mundes sind gerecht; es ist nichts Verkehrtes noch Falsches drinnen.

9 Sie sind alle gleichaus denen, die sie vernehmen, und richtig denen, die es annehmen wollen.

10 Nehmet an meine Zucht lieber denn Silber und die Lehre achtet höher denn köstlich Gold.

11 Denn Weisheit ist besser denn Perlen, und alles, was man wünschen mag, kann ihr nicht gleichen.

12 Ich, Weisheit, wohne bei dem Witz und ich weiß guten Rat zu geben.

13 Die Furcht des HErrn hasset das Arge, die Hoffart, den Hochmut und bösen Weg, und bin feind dem verkehrten Munde.

14 Mein ist beides, Rat und Tat; ich habe Verstand und Macht.

15 Durch mich regieren die Könige und die Ratsherren setzen das Recht.

16 Durch mich herrschen die Fürsten und alle Regenten auf Erden.

17 Ich liebe, die mich lieben; und die mich frühe suchen, finden mich.

18 Reichtum und Ehre ist bei mir, wahrhaftig Gut und Gerechtigkeit.

19 Meine Frucht ist besser denn Gold und fein Gold und mein Einkommen besser denn auserlesen Silber.

20 Ich wandle auf dem rechten Wege, auf der Straße des Rechts,

21 daß ich wohl berate, die mich lieben und ihre Schätze voll mache.

22 Der HErr hat mich gehabt im Anfang seiner Wege; ehe er was machte, war ich da.

23 Ich bin eingesetzt von Ewigkeit, von Anfang vor der Erde.

24 Da die Tiefen noch nicht waren, da war ich schon bereitet, da die Brunnen noch nicht mit Wasser quollen,

25 Ehe denn die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln war ich bereitet.

26 Er hatte die Erde noch nicht gemacht, und was dran ist, noch die Berge des Erdbodens.

27 Da er die Himmel bereitete, war ich daselbst; da er die Tiefe mit seinem Ziel verfassete,

28 da er die Wolken droben festete, da er festigte die Brunnen der Tiefe,

29 da er dem Meer das Ziel setzte und den Wassern, daß sie nicht übergehen seinen Befehl, da er den Grund der Erde legte:

30 da war ich der Werkmeister bei ihm und hatte meine Lust täglich und spielte vor ihm allezeit

31 und spielte auf seinem Erdboden; und meine Lust ist bei den Menschenkindern.

32 So gehorchet mir nun, meine Kinder! Wohl denen, die meine Wege behalten!

33 Höret die Zucht und werdet weise, und laßt sie nicht fahren!

34 Wohl dem Menschen, der mir gehorchet, daß er wache an meiner Tür täglich, daß er warte an den Pfosten meiner Tür.

35 Wer mich findet, der findet das Leben und wird Wohlgefallen vom HErrn bekommen.

36 Wer aber an mir sündiget, der verletzt seine Seele. Alle, die mich hassen, lieben den Tod.

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.