1 Ein Psalm Davids, vorzusingen für das Erbe.

2 HErr, höre meine Worte, merke auf meine Rede!

3 Vernimm mein Schreien, mein König und mein GOtt; denn ich will vor dir beten.

4 HErr, frühe wollest du meine Stimme hören; frühe will ich mich zu dir schicken und drauf merken.

5 Denn du bist nicht ein GOtt, dem gottlos Wesen gefällt; wer böse ist, bleibet nicht vor dir.

6 Die Ruhmredigen bestehen nicht vor deinen Augen; du bist feind allen Übeltätern.

7 Du bringest die Lügner um; der HErr hat Greuel an den Blutgierigen und Falschen.

8 Ich aber will in dein Haus gehen auf deine große Güte und anbeten gegen deinem heiligen Tempel in deiner Furcht.

9 HErr, leite mich in deiner Gerechtigkeit um meiner Feinde willen; richte deinen Weg vor mir her.

10 Denn in ihrem Munde ist nichts Gewisses, ihr Inwendiges ist Herzeleid, ihr Rachen ist ein offenes Grab, mit ihren Zungen heucheln sie.

11 Schuldige sie, GOtt, daß sie fallen von ihrem Vornehmen! Stoße sie aus um ihrer großen Übertretung willen; denn sie sind dir widerspenstig.

12 Laß sich freuen alle, die auf dich trauen; ewiglich laß sie rühmen, denn du beschirmest sie; fröhlich laß sein in dir, die deinen Namen lieben!

13 Denn du, HErr, segnest die Gerechten; du krönest sie mit Gnade wie mit einem Schilde.

1 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.

2 Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

3 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

4 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

5 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

6 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

7 Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

8 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

9 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

10 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

11 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

12 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. [ (Psalms 5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. ]