1 Kun Salomo oli saanut valmiiksi Herran temppelin, oman palatsinsa ja kaiken muun, mitä hän oli suunnitellut,

2 Herra ilmestyi hänelle uudelleen, samalla tavoin kuin aikaisemmin Gibeonissa.

4 Jos sinä vaellat minun teitäni yhtä ehjin ja vilpittömin mielin kuin isäsi Daavid, jos teet kaiken käskyjeni mukaan ja noudatat minun säädöksiäni ja lakejani,

5 minä pidän ajasta aikaan pystyssä sinun kuninkaallisen valtaistuimesi. Olenhan sanonut isällesi Daavidille, että Israelin valtaistuimella on aina oleva hänen sukuunsa kuuluva mies.

7 niin minä hävitän Israelin kansan tästä maasta, jonka olen sille antanut. Temppelin, jonka olen nimelleni pyhittänyt, minä hylkään ja hävitän, ja kaikkien kansojen parissa Israelista tulee pilkan kohde ja varoittava esimerkki.

8 Tästä temppelistä tulee sellainen rauniokasa, että jokainen ohikulkija tyrmistyy ja kysyy: 'Miksi Herra on tehnyt näin tälle maalle ja tälle temppelille?'

10 Salomolta meni kaksikymmentä vuotta kahteen suureen rakennustyöhön, Herran temppelin ja oman palatsinsa rakentamiseen.

11 Tyroksen kuningas Hiram avusti Salomoa toimittamalla hänelle setriä, sypressipuuta ja kultaa niin paljon kuin Salomo halusi. Niinpä kuningas Salomo työn päätyttyä antoi Hiramille Galileasta kaksikymmentä kaupunkia.

12 Hiram lähti Tyroksesta katsomaan näitä kaupunkeja, jotka Salomo oli hänelle antanut, mutta ne eivät olleet hänelle mieleen.

14 Hiram oli lähettänyt kuninkaalle satakaksikymmentä talenttia kultaa.

15 Kun kuningas Salomo rakensi Herran temppeliä ja omaa palatsiaan, Milloa ja Jerusalemin muureja ja Hasoria, Megiddoa ja Geseriä, hän määräsi työvelvollisuuden.

16 Farao, Egyptin kuningas, oli valloittanut Geserin. Hän oli polttanut sen, surmannut siellä asuvat kanaanilaiset ja antanut sitten kaupungin myötäjäisiksi tyttärelleen, Salomon vaimolle.

17 Salomo rakensi Geserin uudelleen. Samoin hän rakensi alemman Bet-Horonin,

18 Negevissä sijaitsevat Baalatin ja Tamarin kaupungit

19 sekä ne kaupungit, joissa hän piti varastojaan, vaunujaan ja hevosiaan. Hän rakensi myös kaikkea muuta, mitä näki hyväksi, Jerusalemiin, Libanoniin ja koko sille alueelle, jota hän hallitsi.

20 Salomo määräsi, että kaikkien jäljellä olevien amorilaisten, heettiläisten, perissiläisten, hivviläisten ja jebusilaisten, kaikkien, jotka eivät olleet israelilaisia, oli tehtävä verotyötä.

21 Israelilaiset eivät olleet pystyneet tuhoamaan heitä kaikkia, ja niin heidän jälkeläisiään oli yhä maassa. Heidän on tehtävä verotyötä vielä tänäkin päivänä.

22 Israelilaisista Salomo ei pannut ketään orjan asemaan. He palvelivat sotilaina, kuninkaan virkamiehinä ja päällikköinä sekä hänen sotavaunujensa päällikköinä, taistelijoina ja ajajina.

23 Töiden valvojina Salomolla oli viisisataaviisikymmentä virkamiestä. Työvelvolliset olivat heidän alaisiaan.

24 Kun faraon tytär oli muuttanut Daavidin kaupungista omaan palatsiinsa, jonka Salomo oli hänelle rakentanut, kuningas ryhtyi heti rakentamaan Milloa.

25 Kolmesti vuodessa Salomo uhrasi polttouhreja ja yhteysuhreja alttarilla, jonka hän oli Herralle rakentanut, ja suitsutti Herran edessä. Temppeli oli silloin jo valmis.

26 Kuningas Salomo rakensi myös laivaston Esjon- Geberissä, joka on Edomin maassa Kaislameren rannalla lähellä Eilatia.

27 Hiram lähetti laivastoon Salomon väen avuksi omia miehiään, jotka olivat kokeneita merenkulkijoita.

28 He purjehtivat Ofiriin ja toivat sieltä kuningas Salomolle neljäsataakaksikymmentä talenttia kultaa.

1 Stalo se pak, když dokonal Šalomoun stavení domu Hospodinova a domu královského, podlé vší líbosti své, jakž vykonati umínil,

2 Že se ukázal Hospodin Šalomounovi podruhé, jakož se mu byl ukázal v Gabaon.

3 I řekl jemu Hospodin: Vyslyšelť jsem modlitbu tvou a prosbu tvou, kteroužs se modlil přede mnou; posvětil jsem domu toho, kterýž jsi vystavěl, aby přebývalo tam jméno mé až na věky, a byly tu oči mé i srdce mé po všecky dny.

4 A ty jestliže choditi budeš přede mnou, jako chodil David otec tvůj, v dokonalosti srdce a v upřímnosti, čině všecko to, což jsem přikázal tobě, ustanovení mých i soudů mých ostříhaje:

5 Utvrdím zajisté stolici království tvého nad Izraelem na věky, jakož jsem mluvil Davidovi otci tvému, řka: Nebudeť odjat muž z rodu tvého od trůnu Izraelského.

6 Pakli se nazpět odvrátíte vy i synové vaši ode mne, a nebudete ostříhati přikázaní mých a ustanovení mých, kteráž jsem vydal vám, ale odejdouce, sloužiti budete bohům cizím a klaněti se jim:

7 Vypléním docela Izraele se svrchku země, kterouž jsem jim dal, a dům tento, kteréhož jsem posvětil jménu svému, zavrhu od tváři své, i budeť Izrael za přísloví a za rozprávku mezi všemi národy.

8 Ano i dům tento, jakkoli bude slavný, kdokoli mimo něj půjde, užasne se a ckáti bude, i řekne: Proč tak učinil Hospodin zemi této a domu tomuto?

9 Tedy odpovědí: Proto že opustili Hospodina Boha svého, kterýž vyvedl otce jejich z země Egyptské, a chytili se bohů cizích, a klaněli se jim i sloužili jim, protož uvedl na ně Hospodin všecky tyto zlé věci.

10 Stalo se také po přeběhnutí dvadcíti let, v nichž vzdělal Šalomoun oba dva ty domy, dům Hospodinův a dům královský,

11 K čemuž byl Chíram král Tyrský daroval Šalomounovi hojně dříví cedrového a jedlového, i zlata vedlé vší vůle jeho, že dal také král Šalomoun Chíramovi dvadceti měst v zemi Galilejské.

12 I vyjel Chíram z Týru, aby viděl ta města, kteráž mu daroval Šalomoun, ale nelíbila se jemu.

13 Protož řekl: Jakáž jsou ta města, kteráž mi dáváš, bratře můj? I nazval je zemí Kabul až do tohoto dne.

14 Nebo byl poslal Chíram králi sto a dvadceti centnéřů zlata.

15 Příčina pak platu, kterýž byl uložil král Šalomoun, byla, aby stavěl dům Hospodinův a dům svůj, a Mello i zdi Jeruzalémské, též Azor a Mageddo i Gázer.

16 (Farao zajisté král Egyptský vytáh, dobyl Gázeru a vypálil je, Kananejské pak, kteříž byli v tom městě, pobil a dal město za věno dceři své, manželce Šalomounově.)

17 A tak vystavěl zase Šalomoun Gázer a Betoron dolní,

18 Též Baalat a Tadmor na poušti v též zemi,

19 I všecka města, v nichž Šalomoun měl své sklady, i města vozů, i města jezdců, vše vedlé žádosti své, cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě, a na Libánu i po vší zemi panování svého.

20 Všecken také lid, kterýž byl pozůstal z Amorejských, Hetejských, Ferezejských, Hevejských a Jebuzejských, kteříž nebyli z synů Izraelských,

21 Totiž syny jejich, kteříž byli pozůstali po nich v zemi, jichž nemohli synové Izraelští vyhladiti, uvedl Šalomoun pod plat a v službu až do tohoto dne.

22 Z synů pak Izraelských žádného nepodrobil v službu Šalomoun, ale byli muži váleční, a služebníci jeho, a knížata jeho, vůdcové jeho a úředníci nad vozy a jezdci jeho.

23 Bylo těch předních vládařů, kteříž byli nad dílem Šalomounovým, pět set a padesát. Ti spravovali lidi, kteříž dělali.

24 Dcera pak Faraonova přestěhovala se z města Davidova do domu svého, kterýž jí byl vystavěl Šalomoun. Tehdáž také vystavěl Mello.

25 I obětoval Šalomoun každého roku třikrát oběti zápalné a pokojné na oltáři, kterýž byl vzdělal Hospodinu, ale kadíval na tom, kterýž byl před Hospodinem, když dokonal dům.

26 Nadělal také král Šalomoun lodí velikých v Aziongaber, kteréž jest podlé Elat, na břehu moře Rudého v zemi Idumejské.

27 A poslal Chíram na těch lodech služebníky své, plavce umělé na moři, s služebníky Šalomounovými.

28 Kteříž přeplavivše se do Ofir, nabrali tam zlata čtyři sta a dvadceti centnéřů, a přivezli králi Šalomounovi.