1 Efraimin vuoristossa eli kerran Miika-niminen mies.
4 Kun Miika oli tuonut hopean äidilleen, tämä otti siitä kaksisataa sekeliä, vei kultasepälle ja teetti puusta veistetyn ja hopealla päällystetyn jumalankuvan, jota siitä lähtien pidettiin Miikan talossa.
5 Miikalla oli oma pyhäkkö, ja hän teki vielä muita jumalankuvia ja efodi-kasukan sekä asetti yhden pojistaan toimimaan pappina.
6 Israelissa ei vielä siihen aikaan ollut kuningasta, ja jokainen toimi niin kuin itse hyväksi näki.
7 Samoihin aikoihin asui Betlehemissä Juudan sukukunnan keskuudessa muuan nuori mies, joka oli Leevin heimoa.
8 Tämä mies lähti Betlehemistä etsiäkseen sopivaa paikkaa, jonne voisi asettua asumaan. Hän saapui matkallaan Efraimin vuoristoon ja osui Miikan talolle.
11 ja jäi asumaan Miikan luo, joka kohteli häntä kuin omaa poikaansa.
12 Miika asetti hänet papinvirkaan; miehestä tuli Miikan pappi, ja hän jäi asumaan tämän taloon.
1 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
2 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.
4 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.
5 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
6 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
8 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
9 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
10 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
11 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.
12 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.
13 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.