1 Daavidin ja Saulin keskustelun jälkeen Jonatan kiintyi Daavidiin ja rakasti häntä tästä lähtien kuin omaa henkeään.
2 Saul otti tuona päivänä Daavidin luokseen eikä päästänyt häntä enää palaamaan isänsä luo.
3 Jonatan solmi Daavidin kanssa ystävyysliiton, sillä hän rakasti tätä kuin omaa henkeään.
4 Hän riisui viittansa ja antoi sen Daavidille, samoin sotapaitansa, miekkansa, jousensa ja vyönsäkin.
5 Kaikkialla, minne Saul Daavidin lähetti, Daavid menestyi niin hyvin, että Saul asetti hänet sotureittensa päälliköksi. Hän oli sekä kansan että Saulin miesten suosiossa.
6 Kun sotajoukko palasi takaisin Daavidin surmattua filistealaisen, naiset lähtivät kaikista Israelin kaupungeista kuningas Saulia vastaan laulaen, tanssien ja iloiten, rumpuja ja symbaaleja lyöden.
7 Riemuitsevat naiset lauloivat kertosäettä: -- Saul kaatoi miehiä tuhansin, Daavid kymmenintuhansin.
9 Siitä hetkestä alkaen Saul katseli karsaasti Daavidia.
10 Seuraavana päivänä Jumalan lähettämä paha henki valtasi Saulin, ja hän riehui hurmoksissa kotonaan. Daavid soitti tapansa mukaan harppua, mutta Saul puristeli keihästään.
12 Silloin Saul alkoi pelätä Daavidia, koska Herra oli Daavidin kanssa mutta oli hylännyt hänet itsensä.
13 Saul lähetti Daavidin pois luotaan ja teki hänestä tuhannen miehen päällikön. Daavid johti miehiään taisteluissa
14 ja menestyi kaikessa, sillä Herra oli hänen kanssaan.
15 Saul näki Daavidin menestyksen ja pelkäsi häntä yhä enemmän.
16 Mutta Israelin ja Juudan miehet ihailivat Daavidia, joka johti heitä sotaretkillä.
19 Mutta kun tuli aika, jolloin Daavidin piti saada vaimokseen Saulin tytär Merab, tämä olikin jo annettu meholalaiselle Adrielille.
20 Saulin tytär Mikal rakastui Daavidiin. Tieto tästä miellytti Saulia,
24 Saulin miehet kertoivat kuninkaalle, mitä Daavid oli vastannut,
26 Saulin miehet kertoivat Daavidille nämä sanat. Daavidista oli mieluisaa päästä tällä tavalla kuninkaan vävyksi, ja määräaikaa odottelematta
27 hän lähti miehineen liikkeelle ja tappoi kaksisataa filistealaista. Daavid toi mukanaan heidän esinahkansa ja laski ne kaikki kuninkaan eteen päästäkseen kuninkaan vävyksi. Ja Saul antoi hänelle tyttärensä Mikalin vaimoksi.
28 Saul ymmärsi nyt, että Herra oli Daavidin kanssa. Mikal, Saulin tytär, rakasti Daavidia,
29 mutta Saul alkoi pelätä Daavidia yhä enemmän ja piti lopun ikäänsä häntä vihollisenaan.
30 Filistealaisten päälliköt jatkoivat edelleen hyökkäyksiään. Jokaisessa taistelussa Daavid menestyi paremmin kuin muut Saulin miehet, ja näin hän hankki itselleen suuren maineen.
1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.
2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.
5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.
6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.
7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.
8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?
9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.
10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.
11 I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.
12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.
13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.
14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.
15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.
16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.
17 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)
18 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?
19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.
20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.
21 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.
22 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.
23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.
24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.
25 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)
26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,
27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.
28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,
29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.
30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.