1 Hanna rukoili sanoen: -- Sydämeni riemuitsee Herrasta, Herra nostaa minun pääni pystyyn. Minä voin rohkeasti vastata vihollisilleni, sinun avustasi minä iloitsen.
2 Vain Herra on pyhä, ei ole toista, meidän Jumalamme yksin on luja kallio.
3 Jättäkää suuret sananne, luopukaa röyhkeistä puheistanne, sillä Herra on Jumala, hän tietää kaiken, hän punnitsee teot.
4 Soturien jouset ovat poikki, mutta maassa makaaviin palaa voima.
5 Jotka kerran elivät yltäkylläisyydessä, saavat niukan leipänsä toisen työssä, mutta niiltä, jotka näkivät nälkää, ei lopu ruoka. Hedelmätön saa seitsemän lasta, mutta se, jolla oli monta poikaa, jää kuihtumaan yksin.
6 Herra lähettää kuoleman ja antaa elämän, vie alas tuonelaan ja nostaa sieltä.
7 Herra tekee köyhäksi ja antaa rikkauden, painaa maahan ja kohottaa.
8 Hän ylentää tomusta mitättömän ja korottaa tuhkasta köyhän, sijoittaa heidät ylhäisten joukkoon ja antaa heille kunniasijan. Maan perustukset ovat Herran, niiden varaan hän on laskenut maan.
9 Hän pitää huolen omiensa askelista, mutta pahat joutuvat pimeyteen. Omin voimin ei yksikään menesty.
10 Ne, jotka Herraa vastustavat, joutuvat kauhun valtaan, kun Korkein jylisee taivaasta. Herra tuomitsee koko maanpiirin. Hän antakoon voimaa kuninkaalleen, hän kohottakoon pystyyn voideltunsa pään!
11 Sitten Elkana meni kotiinsa Ramaan, ja poika jäi pappi Eelin luo palvelemaan Herraa.
12 Eelin pojat olivat kelvottomia miehiä eivätkä välittäneet Herrasta.
13 Pappeina heillä oli kansaan nähden tällainen oikeus: Aina kun joku oli teurastanut uhrinsa ja oli keittämässä uhrilihaa, saapui paikalle papin palvelija mukanaan kolmipiikkinen haarukka.
14 Hän pisti sillä keittoastiaan, pataan, kattilaan tai ruukkuun, ja kaiken, mikä nousi haarukan mukana, pappi sai ottaa itselleen. Näin oli tehty kaikille israelilaisille, jotka tulivat Siloon.
17 Eelin poikien rikkomus oli Herran silmissä hyvin paha, sillä he häpäisivät Herralle kuuluvan uhrin.
18 Mutta nuori Samuel palveli Herraa. Hänellä oli yllään pellavainen kasukka.
19 Joka vuosi hänen äitinsä teki häntä varten pienen viitan ja toi sen hänelle tullessaan miehensä kanssa toimittamaan vuotuista uhriaan.
21 Herra piti huolen Hannasta, niin että hän tuli raskaaksi ja synnytti vielä kolme poikaa ja kaksi tytärtä. Mutta nuori Samuel kasvoi Herran luona.
22 Kun Eeli oli jo hyvin vanha, hänen korviinsa kantautui, mitä hänen poikansa tekivät kaikille israelilaisille. Hän kuuli myös, että he makasivat niiden naisten kanssa, jotka palvelivat pyhäkköteltan ovella.
24 Älkää enää tehkö pahaa, poikani, sillä minä kuulen Herran kansan levittävän teistä ikäviä puheita!
26 Mutta nuori Samuel kasvoi ja oli iloksi sekä Herralle että ihmisille.
28 Minä valitsin sinun sukusi Israelin heimojen joukosta papeikseni, suorittamaan alttaripalvelusta, polttamaan uhreja ja kantamaan efodia edessäni. Minä annoin suvullesi oikeuden kaikkiin uhreihin, joita israelilaiset tuovat.
29 Miksi te nyt poljette jalkoihinne ne uhrit ja lahjat, jotka olen määrännyt pyhäkköni omiksi? Miksi ajattelet poikiasi enemmän kuin minua? Miksi te lihotatte itseänne kansani Israelin uhrien parhailla paloilla?
31 Tulee aika, jolloin minä murran sinun sukusi voiman, niin ettei kukaan sinun suvustasi elä vanhaksi.
32 Saat nähdä onnettomuuden kohtaavan tätä pyhäkköä, ja vaikka minä osoitan hyvyyttäni Israelille, ei kukaan sinun suvustasi elä vanhaksi.
33 Kaikkia perheesi jäseniä minä en alttarini äärestä tuhoa, jotten sokaisisi silmiäsi ja riuduttaisi voimiasi, mutta enimmät heistä kaatuvat miekkaan.
34 Poikiesi Hofnin ja Pinehasin kohtalo on sinulle merkkinä: he kuolevat molemmat samana päivänä.
1 I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.
2 Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš.
3 Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.
4 Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.
5 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.
6 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.
7 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.
8 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stěžeje země, na nichž založil okršlek.
9 Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.
10 Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.
11 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.
12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.
13 Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,
14 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.
15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.
16 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.
17 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.
18 Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.
19 A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.
20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.
21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.
22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.
23 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.
24 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.
25 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.
26 Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.
27 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?
28 A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.
29 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.
30 Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.
31 Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.
32 A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.
33 A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.
34 A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.
35 Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.
36 A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.