1 Daavidille tultiin sanomaan, että filistealaiset olivat hyökänneet Keilaan ja ryöstelivät seudun puimatantereita.
5 Daavid ja hänen miehensä lähtivät Keilaan ja hyökkäsivät filistealaisten kimppuun, veivät heidän karjansa ja löivät heidät perin pohjin. Näin Daavid pelasti Keilan asukkaat. --
6 Kun Abjatar, Ahimelekin poika, oli pakomatkallaan tullut Daavidin luo Keilaan, hän oli tuonut efodin mukanaan.
8 Saul kutsui koolle koko sotaväkensä lähteäkseen Keilaan ja saartaakseen Daavidin miehineen sinne.
13 Silloin Daavid ja hänen miehensä, joita oli noin kuusisataa, lähtivät Keilasta ja alkoivat taas kuljeskella paikasta toiseen. Mutta kun Saul sai kuulla, että Daavid oli päässyt pakoon Keilasta, hän luopui retkestään.
14 Daavid pysytteli piilopaikoissaan Sifin autiomaan vuorilla. Saul etsi häntä koko ajan, mutta Jumala ei antanut Daavidia hänen käsiinsä.
15 Daavid tiesi, että Saul oli lähtenyt etsimään häntä tappaakseen hänet, ja jäi siksi Sifin autiomaan Horesaan.
16 Saulin poika Jonatan tuli sinne hänen luokseen, rohkaisi häntä Jumalan nimessä
18 He solmivat sitten keskenään liiton Herran edessä. Daavid jäi Horesaan, mutta Jonatan palasi kotiinsa.
22 Menkää nyt ja ottakaa vielä tarkemmin selville, missä hän liikkuu ja kuka hänet on noilla seuduilla nähnyt. Hänen sanotaan olevan hyvin viekas.
24 Sifiläiset lähtivät sitten Saulin luota ja palasivat kotiseudulleen. Daavid ja hänen miehensä olivat silloin Maonin autiomaassa Arabassa, Jesimonin eteläpuolella.
25 Saul lähti miehineen etsimään Daavidia, mutta Daavid sai siitä tiedon ja siirtyi eräälle Maonin autiomaan kallioiselle vuorelle. Sen kuultuaan Saul lähti autiomaahan ajamaan takaa Daavidia.
26 Kun Saul tuli vuoren toista puolta, Daavid oli miehineen sen toisella puolella ja pyrki kiireesti pakoon Saulin tieltä. Saul ja hänen miehensä olivat kuitenkin jo saartaneet Daavidin joukot ja olivat saamaisillaan ne kiinni,
28 Saul keskeytti takaa-ajon ja lähti filistealaisia vastaan. Sen vuoksi paikkaa kutsutaan Erokallioksi.
29 (H24:1)Daavid lähti liikkeelle ja asettui En-Gedin vuorille.
1 Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory.
2 Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš.
3 Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských.
4 A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé.
5 I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly.
6 Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho.
7 Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého.
8 I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho.
9 A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod.
10 I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne.
11 Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by.
12 Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by.
13 Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení.
14 Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho.
15 Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese.
16 Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu.
17 A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to.
18 I učinili smlouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého.
19 Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště.
20 Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy.
21 I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete.
22 Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá.
23 Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských.
24 Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště.
25 Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon.
26 A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali.
27 V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země.
28 A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující.
29 **