1 Nyt iloiten laulakaa Herralle, kohottakaa hänelle riemuhuuto, hän on meidän turvakalliomme.

2 Tulkaa hänen kasvojensa eteen ja kiittäkää, virittäkää hänelle riemuvirsi!

3 Herra on suuri Jumala ja kaikkien jumalien ylin valtias.

4 Hänen kädessään on maa, sen laaksot ja syvyydet, hänen ovat vuorten korkeimmatkin huiput.

5 Hänen on meri, hän on sen luonut, hänen on maa, hänen kätensä sen teki.

6 Tulkaa, kumartukaa maahan, polvistukaamme Herran, Luojamme, eteen.

7 Hän on meidän Jumalamme ja me hänen laitumensa lampaat, joita hänen kätensä kaitsee. Kuulkaa tänä päivänä, mitä hän sanoo:

8 -- Älkää paaduttako sydäntänne kuten kerran, kun isänne koettelivat minua autiomaassa, Meriban ja Massan luona.

9 He saivat nähdä, mitä minä voin tehdä.

10 Neljäkymmentä vuotta hyljeksin heitä, sillä näin heidän kulkevan harhaan, kun he eivät ymmärtäneet minun teitäni.

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.