1 Matkalaulu. Herra, muista Daavidia, muista, mitä hän sai kärsiä --
2 hän, joka vannoi Herralle valan, antoi Jaakobin Väkevälle lupauksen:
4 en suo silmilleni unta enkä lepoa silmäluomilleni,
6 Me kuulimme, että se on Efratassa, löysimme sen läheltä Jaaria.
7 Menkäämme sinne, missä on Herran asumus, kumartukaamme hänen istuimensa eteen.
8 Nouse, Herra, tule asuinpaikkaasi, sinä ja arkku, jossa voimasi on!
9 Olkoon pappiesi vaatteena vanhurskaus, riemuitkoot sinun uskolliset palvelijasi.
10 Daavidin, palvelijasi, takia: älä torju voideltuasi!
13 Herra on valinnut Siionin, sen hän on halunnut asunnokseen.
15 Siion saa minun siunaukseni: siltä ei ravintoa puutu, sen köyhät minä ruokin kylläisiksi.
16 Sen pappien ylle minä puen pelastuksen, sen uskolliset iloitsevat ja riemuitsevat.
17 Siellä minä uudistan Daavidin mahdin, sytytän voidellulleni lampun.
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.