1 Herra, miksi olet niin kaukana, miksi kätket kasvosi meiltä ahdingon aikana?
2 Häikäilemättä jumalaton vainoaa köyhiä, saalistaa heitä kavalilla juonillaan.
3 Väärintekijä rehentelee mielihaluillaan, kiskuri kerskuu voitoistaan ja pilkkaa Herraa.
5 Väärintekijä menestyy kaikessa, mitä tekee. Sinun tuomiosi eivät häntä kosketa. Hän hymähtää kaikille vastustajilleen,
7 Hänen suustaan tulvii kirousta, petosta ja uhkaa, hänen kielensä syytää tuhoa ja hävitystä.
8 Hän asettuu väijyksiin kylien liepeille ja murhaa salaa viattoman, vaanii katseellaan avutonta.
9 Hän väijyy piilopaikassaan kuin leijona tiheikössä. Hän vaanii siepatakseen heikon, kaappaa köyhän verkkoonsa.
10 Niin sortuu avuton ja heikko, köyhät joutuvat hänen valtansa alle.
12 Riennä avuksi, Herra! Jumala, kohota kätesi! Älä unohda avuttomia!
13 Miksi jumalaton saa pilkata sinua, Herra? Miten hän voi ajatella, ettei Jumala rankaise?
14 Sinä näet kaiken, tuska ja murhe ei jää sinulta huomaamatta, sinä ojennat kätesi. Sinulle köyhä ja orpo uskovat asiansa, sinä annat avun.
15 Murra jumalattomien voima, rankaise heitä, tee loppu vääryydestä!
16 Herra on kuningas aina ja iäti! Vierailla kansoilla ei ole sijaa hänen maassaan.
17 Herra, sinä kuulet, mitä köyhät kaipaavat. Sinä kuuntelet tarkoin, sinä rohkaiset heitä.
18 Sinä hankit oikeuden orvolle ja sorretulle, eikä pelko enää aja ketään pois maasta.
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.