1 Halleluja! Kiittäkää Herraa! Hän on hyvä, iäti kestää hänen armonsa.
2 Kuka voi sanoiksi pukea Herran voimateot, kuka voi häntä kyllin ylistää?
3 Onnellisia ne, jotka elävät vanhurskaasti, jotka aina tekevät niin kuin oikein on.
4 Herra, sinä olet armollinen kansallesi -- muistathan myös minua! Auta minua, ota minut huomaasi,
5 että saisin kokea valittujesi onnen, että saisin iloita, kun sinun kansasi iloitsee, ja ylistää osaani sinun omiesi kanssa.
6 Me olemme tehneet syntiä, niin kuin isämmekin, pahoin me olemme tehneet, eläneet jumalattomasti.
7 Kun isämme olivat Egyptissä, he eivät ymmärtäneet sinun tunnustekojasi. Vaikka monin tavoin osoitit uskollisuutesi, he eivät sitä mieleensä painaneet. Kaislamerellä he kapinoivat sinua vastaan.
8 Mutta Herra pelasti heidät, nimensä kunnian tähden, hän osoitti voimansa ja suuruutensa.
9 Hän käski Kaislamerta, ja se kuivui, ja hän kuljetti heidät syvyyksien halki, merenpohjaa pitkin kuin aavikkotietä.
10 Hän pelasti heidät vainoojien käsistä, vapautti heidät vihollisen vallasta.
11 Vedet peittivät heidän ahdistajansa, ainoakaan ei jäänyt henkiin.
12 Silloin isämme uskoivat hänen sanansa ja lauloivat hänelle kiitosta.
13 Mutta kohta he taas unohtivat hänen tekonsa, eivät odottaneet hänen neuvojaan.
14 Autiomaassa he kävivät ahnaiksi ja koettelivat Jumalaa.
15 Hän antoi heille, mitä he pyysivät, mutta istutti heihin hivuttavan taudin.
16 Leirissä kansa alkoi kadehtia Moosesta ja Aaronia, Jumalan pyhää.
17 Silloin maa aukeni ja nieli Datanin, hautasi alleen Abiramin joukon.
18 Tuli leimahti leirin keskellä, liekki poltti jumalattomat.
19 Horebin juurella he valoivat sonnin ja kumarsivat tekemäänsä patsasta.
20 He vaihtoivat Herran, Kunniansa, ruohoa syövän naudan kuvaan.
21 He unohtivat Jumalan, pelastajansa, hänet, joka teki suuria Egyptissä,
22 Haamin maassa ihmeellisiä töitä, pelottavia tekoja Kaislamerellä.
23 Vihassaan Herra aikoi hävittää heidät, mutta Mooses, hänen valittunsa, astui hänen eteensä ja suojeli heitä, taivutti hänet säästämään kansan.
24 He väheksyivät ihanaa maata, he eivät uskoneet Herran sanaa
25 vaan nurisivat teltoissaan eivätkä tahtoneet totella Herraa.
26 Silloin Herra kohotti kätensä tuhotakseen heidät autiomaassa
27 ja heittääkseen heidän lapsensa kansojen sekaan, hajalle vieraisiin maihin.
28 He antautuivat palvelemaan Baal-Peoria ja söivät kuolleille kuville tuotuja uhreja.
29 He vihastuttivat Herran teoillaan, ja siksi vitsaus iski heihin.
30 Mutta kansan keskeltä nousi Pinehas -- hän langetti tuomion, ja vitsaus väistyi.
31 Tämän tähden hänet katsotaan vanhurskaaksi, iäti, polvesta polveen.
32 Meribassa, missä vedet virtasivat, he vihastuttivat Herran. Mooses joutui kärsimään heidän takiaan,
33 kun he saivat hänet menettämään malttinsa ja hän puhui sanojaan punnitsematta.
34 He eivät hävittäneet kansoja, jotka Herra oli käskenyt hävittää,
35 vaan veljeilivät vieraiden kansojen kanssa ja ottivat oppia niiden menoista.
36 He palvoivat vieraita jumalia ja joutuivat niiden pauloihin.
37 He uhrasivat poikiaan ja tyttäriään hengille,
38 poikiensa ja tyttäriensä veren he uhrasivat Kanaanin jumalille. He vuodattivat viatonta verta, ja maa saastui.
39 He tahrasivat itsensä teoillaan, kun he olivat uskottomia Herralle.
40 Niin Herran viha syttyi, hän ei enää sietänyt omaa kansaansa.
41 Hän antoi sen vieraiden kansojen käsiin, vihamiesten orjuuteen.
42 Viholliset ahdistivat israelilaisia, ja heidän oli nöyrryttävä vieraiden valtaan.
43 Yhä uudestaan Herra pelasti heidät. Silti he kapinoivat ja toimivat halujensa mukaan, vajosivat syntiin yhä syvemmälle.
44 Mutta Herra näki heidän ahdinkonsa ja kuuli heidän avunhuutonsa.
45 Hän muisti liittonsa ja armahti heitä, osoitti suuren laupeutensa.
46 Hän taivutti heille suopeiksi ne, jotka olivat vieneet heidät vankeuteen.
47 Pelasta meidät, Herra, meidän Jumalamme, saata meidät yhteen kansojen keskeltä! Silloin saamme ylistää pyhää nimeäsi ja riemuiten kiittää sinua.
48 Ylistetty olkoon Herra, Israelin Jumala, iankaikkisesta iankaikkiseen! Koko kansa sanokoon: Aamen. Halleluja!
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.