1 Mooseksen, Jumalan miehen, rukous. Herra, sinä olet meidän turvamme polvesta polveen.
2 Jo ennen kuin vuoret syntyivät, ennen kuin maa ja maanpiiri saivat alkunsa, sinä olit. Jumala, ajasta aikaan sinä olet.
4 Tuhat vuotta on sinulle kuin yksi päivä, kuin eilinen päivä, mailleen mennyt, kuin öinen vartiohetki.
5 Me katoamme kuin uni aamun tullen, kuin ruoho, joka hetken kukoistaa,
6 joka vielä aamulla viheriöi mutta illaksi kuivuu ja kuihtuu pois.
7 Sinun vihasi musertaa meidät, kiivautesi saa meidät järkkymään.
8 Sinä otat syntimme silmiesi eteen, salaisetkin synnit sinä paljastat katseellasi.
9 Vihasi alla meidän päivämme vaipuvat, vuotemme haihtuvat kuin henkäys.
10 Seitsemänkymmentä on vuosiemme määrä, tai kahdeksankymmentä, jos voimamme kestää. Ja kaikki niiden meno on vain turhuutta ja vaivaa, ne kiitävät ohitse, ja me lennämme pois.
11 Kuka tuntee vihasi koko ankaruuden? Kuka kylliksi pelkää sinun kiivauttasi?
12 Opeta meille, miten lyhyt on aikamme, että saisimme viisaan sydämen.
13 Herra, käänny jo puoleemme. Kuinka kauan vielä viivyt? Armahda meitä, palvelijoitasi!
14 Ravitse meitä armollasi joka aamu, niin voimme iloita elämämme päivistä.
15 Niin kuin annoit murheen, anna meille ilo yhtä monena vuotena kuin vaivamme kesti.
16 Anna palvelijoittesi nähdä suuret tekosi, anna lastemme nähdä kunniasi loisto.
17 Herra, meidän Jumalamme, ole lempeä meille, anna töillemme menestys, siunaa kättemme työt.
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.