1 Daavidin psalmi. Älä kiivastu pahantekijöille, älä kadehdi väärintekijöitä.
2 He kuihtuvat hetkessä niin kuin ruoho, lakastuvat kuin kedon vehreys.
3 Luota Herraan ja tee hyvää, niin saat asua maassasi, turvallisilla laidunmailla.
4 Saat nauttia Herran hyvyyttä, hän antaa sinulle mitä sydämesi toivoo.
5 Anna tiesi Herran haltuun, turvaa häneen. Hän pitää sinusta huolen!
6 Hän antaa syyttömyytesi käydä esiin kirkkaana kuin aamun valo. Sinun oikeutesi loistaa kuin keskipäivän aurinko.
7 Ole ääneti Herran edessä, odota hänen apuaan! Älä kadehdi sitä, joka menestyy elämässään, sitä, jonka kaikki juonet onnistuvat.
8 Malta mielesi, hillitse vihasi! Älä kiivastu -- se johtaa vain pahaan!
9 Väärintekijät joutuvat tuhoon, mutta ne, jotka panevat toivonsa Herraan, saavat periä maan.
10 Vielä hetki -- ja jumalatonta ei enää ole! Sinä katsot hänen asuinpaikkaansa -- se on tyhjä!
11 Mutta nöyrät perivät maan, he saavat osakseen onnen ja rauhan.
12 Jumalaton punoo juonia vanhurskasta vastaan ja irvistelee hänelle vasten kasvoja.
13 Herra nauraa jumalattomalle, hän tietää, että tilinteon päivä tulee.
14 Jumalattomat paljastavat miekkansa, jännittävät jousensa kaataakseen köyhän ja avuttoman, surmatakseen suoran tien kulkijat.
15 Mutta heidän miekkansa osuu heidän omaan sydämeensä ja heidän jousensa särkyy.
16 Vanhurskaalla on enemmän iloa vähistä varoistaan kuin jumalattomalla paljosta tavarastaan.
17 Jumalattomien mahti murtuu, mutta vanhurskaiden tukena on Herra.
18 Herra pitää huolen omiensa jokaisesta päivästä, eikä heidän perintöosansa koskaan häviä.
19 He eivät kärsi puutetta kovinakaan aikoina, nälän päivinä heillä on kyllin syötävää.
20 Mutta jumalattomat tuhoutuvat, Herran viholliset katoavat kuin laidunten vihreys, he haihtuvat savuna ilmaan.
21 Jumalaton ottaa lainaa mutta ei maksa takaisin, vanhurskas on hyväsydäminen ja antaa omastaan.
22 Ne, joita Herra siunaa, saavat periä maan, ne, jotka hän kiroaa, joutuvat perikatoon.
23 Kun Herra ohjaa askeleita, ihminen kulkee oikeaa tietä.
24 Jos hän horjahtaakin, ei hän suistu maahan, sillä Herra pitää häntä kädestä.
25 Olen elänyt pitkän elämän, nuoruudesta vanhuuteen saakka. Koskaan en ole nähnyt vanhurskasta hylättynä enkä hänen lapsiaan kerjäämässä leipää.
26 Vanhurskas on antelias ja lainaa mielellään, ja myös hänen lapsillaan on siunaus.
27 Karta pahaa ja tee hyvää, niin saat aina asua maassasi.
28 Herra rakastaa oikeutta. Hän ei hylkää omiaan vaan varjelee heitä iäti, mutta jumalattomien suku sammuu.
29 Vanhurskaat perivät maan ja asuvat siinä aina.
30 Vanhurskaan suu puhuu viisautta, hänen kielensä kertoo, mikä on oikein.
31 Hänellä on sydämessään Jumalan laki, eivätkä hänen askeleensa horju.
32 Jumalaton väijyy vanhurskasta ja vaanii tilaisuutta tappaakseen hänet.
33 Herra ei jätä omaansa jumalattoman armoille vaan osoittaa hänet syyttömäksi oikeuden edessä.
34 Pane toivosi Herraan, kulje hänen tietään! Hän korottaa sinut, sinä saat periä maan ja nähdä jumalattomien tuhon.
35 Minä näin jumalattoman voimansa tunnossa, hän rehotti kuin piikkipensas kukassaan.
36 Hetken kuluttua häntä ei enää ollut, minä etsin häntä mutta en löytänyt mistään.
37 Katsele nuhteetonta, tarkkaile rehellistä -- rauhan miehellä on tulevaisuus!
38 Pahantekijät tuhoutuvat kaikki tyynni, jumalattomia odottaa perikato.
39 Mutta vanhurskaat saavat avun Herralta, hän on heidän turvansa ahdingon aikana.
40 Herra auttaa heitä ja vapauttaa heidät. Hän päästää heidät jumalattomien käsistä, pelastaa heidät, kun he pakenevat hänen suojiinsa.
1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
3 Doufej v Hospodina, a
4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.