1 Kiittäkää Herraa! Hän on hyvä, iäti kestää hänen armonsa.
2 Näin sanokoot ne, jotka Herra on pelastanut, jotka hän on tuonut ahdingosta vapauteen,
3 koonnut vieraista maista, idästä ja lännestä, pohjoisesta ja meren suunnalta.
4 Jotkut heistä harhailivat aavikolla eivätkä löytäneet kaupunkia, johon asettua asumaan.
5 Heitä vaivasi jano ja nälkä, he olivat nääntymäisillään.
6 Mutta hädässään he huusivat avuksi Herraa, ja Herra päästi heidät ahdingosta.
7 Hän osoitti heille tien, ja niin he löysivät kaupungin, jossa asua.
8 Kiittäkööt he Herraa hänen hyvyydestään, ylistäkööt ihmeellisiä tekoja, jotka hän on ihmisille tehnyt!
9 Herra ravitsee nääntyvän, hän täyttää nälkäisen hyvillä antimilla.
10 Jotkut heistä viruivat vankeudessa, kahlehdittuina, kuoleman pimeydessä,
11 koska olivat uhmanneet Jumalan käskyjä, halveksineet Korkeimman neuvoja.
12 Herra lähetti heille kärsimyksiä ja lannisti heidän uhmansa. He murtuivat, eikä kukaan auttanut heitä.
13 Mutta hädässään he huusivat avuksi Herraa, ja Herra pelasti heidät ahdingosta.
14 Hän vapautti heidät kuoleman pimeydestä, hän katkaisi heidän kahleensa.
15 Kiittäkööt he Herraa hänen hyvyydestään, ylistäkööt ihmeellisiä tekoja, jotka hän on ihmisille tehnyt!
16 Hän murskaa pronssiset ovet, murtaa rautaiset teljet.
17 Jotkut taas olivat mielettömiä, tekivät syntiä ja joutuivat kärsimään tekojensa tähden.
18 Kaikki ruoka inhotti heitä, he olivat jo kuoleman porteilla.
19 Mutta hädässään he huusivat avuksi Herraa, ja Herra pelasti heidät ahdingosta.
20 Hän lähetti sanansa, ja se paransi heidät, haudan partaalta hän auttoi heidät turvaan.
21 Kiittäkööt he Herraa hänen hyvyydestään, ylistäkööt ihmeellisiä tekoja, jotka hän on ihmisille tehnyt!
22 Uhratkoot kiitosuhreja, kertokoot riemuiten hänen teoistaan!
23 Jotkut heistä nousivat laivoihin ja hankkivat elantonsa aavoilla merillä.
24 He näkivät Herran teot, syvyyksien ihmeet, hänen suuret tekonsa.
25 Herra käski, ja nousi myrskytuuli, meri aaltoili rajusti.
26 He nousivat korkeuksiin, vaipuivat syvyyksiin, hädän hetkellä heidän rohkeutensa murtui.
27 He keinuivat, he huojuivat kuin juopuneet, heidän taidoistaan ei ollut apua.
28 Mutta hädässään he huusivat avuksi Herraa, ja Herra auttoi heidät ahdingosta.
29 Hän tyynnytti tuulen, ja aallot hiljenivät.
30 He riemuitsivat, kun myrsky laantui ja Herra vei heidät kaivattuun satamaan.
31 Kiittäkööt he Herraa hänen hyvyydestään, ylistäkööt ihmeellisiä tekoja, jotka hän on ihmisille tehnyt!
32 Kuuluttakoot hänen kunniaansa kansan keskellä, hänen kiitostaan vanhinten kokouksissa!
33 Herra muuttaa jokilaakson autiomaaksi, keitaat hiekka-aavikoiksi,
34 hedelmällisen maan suola-aroksi siellä asuvien pahuuden tähden.
35 Herra muuttaa aavikot kosteikoiksi, kuivan maan vehreiksi keitaiksi.
36 Sinne hän antaa nälkäisten asettua, sinne he rakentavat itselleen kaupungin.
37 He kylvävät peltoja, istuttavat viinitarhoja, ja ne tuottavat runsaan sadon.
38 Herra siunaa heitä, ja kansa kasvaa, hän pitää huolen heidän karjansa runsaudesta.
39 Vastoinkäymisten ja vaivojen alla he vaipuvat maahan, ja kansa vähenee.
40 Herra pitää pilkkanaan ruhtinaita ja panee mahtimiehet harhailemaan aavikolla,
41 mutta köyhät hän nostaa kurjuudesta ja tekee heidän sukunsa suureksi, lukuisaksi kuin lammaslauma.
42 Oikeamieliset iloitsevat, kun sen näkevät, mutta jumalattomien suu sulkeutuu.
43 Joka on viisas, muistaa tämän ja miettii Herran hyviä tekoja.
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?