1 Asafin psalmi. Jumala, Herra Jumala, on puhunut ja kutsunut koolle koko maanpiirin, idän ääriltä kaukaiseen länteen saakka.
2 Siionista, täydellisen kauniista, Jumala ilmestyy kirkkaudessaan.
3 Meidän Jumalamme tulee, hän ei enää vaikene. Tuhon tuli kulkee hänen edellään, myrsky raivoaa hänen ympärillään.
4 Hän kutsuu todistajikseen taivaan ja maan, hän vaatii kansansa tilille.
5 Kootkaa luokseni kaikki minun palvelijani, jotka ovat uhrein tehneet kanssani liiton.
6 Taivaat julistavat Jumalan vanhurskautta. Hän on oikeuden Jumala. (sela)
8 En nuhtele sinua uhriesi tähden, sillä polttouhrisi ovat aina edessäni.
9 En vaadi härkää talostasi, en vuohia tarhoistasi,
10 sillä minun ovat kaikki metsän eläimet, kaikki eläimet tuhansilla vuorilla.
11 Minun ovat kaikki vuorten linnut ja laaksojen moninaiset eläimet.
12 Jos minun olisi nälkä, en sanoisi sitä sinulle, sillä minun on koko maanpiiri, kaikki mitä on.
13 Söisinkö härkien lihaa, joisinko vuohien verta?
14 Anna Jumalalle uhriksi kiitos, täytä lupauksesi Korkeimmalle.
17 sinä, joka et ota vastaan ojennusta vaan heität käskyni selkäsi taakse?
18 Jos näet varkaan, otat hänet ystäväksi, pidät yhtä avionrikkojien kanssa.
19 Sinä annat suusi puhua pahaa, kielesi punoa petosta.
20 Sinä istut ja puhut pahaa veljestäsi, panettelet oman äitisi poikaa.
21 Pysyisinkö hiljaa, kun sinä teet noin? Sinä luulet, että minä olen sinun kaltaisesi. Mutta minä panen sinut vastaamaan teoistasi, asetan sinut tuomiolle.
22 Ymmärtäkää tämä, te jotka unohdatte Jumalan! Muuten minä raatelen teidät, eikä pelastajaa ole.
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.