1 Laulunjohtajalle. Jedutunin tapaan. Asafin psalmi. (H77:2)Minä rukoilen Jumalaa, huudan suureen ääneen, minä rukoilen Jumalaa, ja hän kuulee minua.
2 (H77:3)Ahdingossani minä etsin apua Herralta, hänen puoleensa kurottuu käteni öisinkin, hellittämättä. Kukaan muu ei voi minua lohduttaa.
3 (H77:4)Minä ajattelen Jumalaa ja olen levoton, minä mietin, ja tuska valtaa minut. (sela)
4 (H77:5)Sinä et anna silmieni ummistua, mieleni kuohuu, mutta pysyn vaiti.
5 (H77:6)Minä ajattelen muinaisia aikoja, muistelen menneitä vuosia.
6 (H77:7)Minä pohdin itsekseni kaiken yötä, ajatukset kiertävät päässäni.
7 (H77:8)Onko Herra hylännyt meidät ainiaaksi, eikö hän enää välitä meistä?
8 (H77:9)Onko hän iäksi evännyt laupeutensa, yhäkö hän vaikenee, polvesta polveen?
9 (H77:10)Onko Jumala unohtanut armonsa, vihassaan sulkenut sydämensä? (sela)
11 (H77:12)Minä muistelen tekojasi, Herra, muistan ihmeitä, joita muinoin teit.
12 (H77:13)Minä ajattelen kaikkia töitäsi, mietin sinun suuria tekojasi.
13 (H77:14)Jumala, pyhät ovat sinun tiesi. Ei ole sinun vertaistasi jumalaa.
14 (H77:15)Sinä olet Jumala, sinä teet ihmeitä, olet osoittanut voimasi kansojen vaiheissa.
15 (H77:16)Kätesi voimalla sinä vapautit oman kansasi, Jaakobin ja Joosefin heimon. (sela)
16 (H77:17)Vedet näkivät sinut, Jumala, vedet näkivät sinut ja vapisivat, syvyydet vavahtelivat.
17 (H77:18)Pilvet syöksivät vettä, ylhäällä jylisi ukkonen, tulinuolesi halkoivat taivasta.
18 (H77:19)Sinun vaunujesi pyörät ryskyivät, salamat valaisivat maanpiirin, maa vapisi ja järkkyi.
19 (H77:20)Meren halki kävi sinun tiesi, suurten vetten poikki sinun polkusi -- jalanjälkiäsi ei kukaan nähnyt.
20 (H77:21)Sinä johdatit kansaasi kuin paimen laumaansa, palvelijoinasi Mooses ja Aaron.
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]