1 Daavidin psalmi. Herra, tuomitse ne, jotka ovat vetäneet minut tuomiolle! Taistele niitä vastaan, jotka minua vastaan taistelevat.
2 Tartu aseisiin, ota kilpi, tule avukseni!
3 Tempaa käteesi keihäs, käy vihollisiani kohti. Kuule pyyntöni, auta minua!
4 Pilkka ja häpeä niille, jotka tavoittelevat henkeäni! Perääntykööt lyötyinä kaikki, jotka punovat juonia pääni menoksi.
5 Hajota heidät kuin akanat tuuleen -- Herran enkeli ajakoon heidät pois.
6 Tee heidän tiestään pimeä ja liukas -- Herran enkeli ajakoon heitä takaa.
7 Syyttä he ovat virittäneet verkkonsa minun eteeni, kaivaneet tielleni pyydyskuopan.
8 Yllättäköön heidät perikato, tarttukoot he itse verkkoon, jonka virittivät, suistukoot siihen omaksi tuhokseen!
9 Mutta minä saan riemuita Herrasta, iloita hänen avustaan.
10 Minä tunnen sydänjuuriani myöten: ei ole ketään sinun kaltaistasi, Herra! Köyhän ja avuttoman sinä vapautat sortajan vallasta, heikon sinä pelastat väkevän kädestä.
11 Väärät todistajat astuvat esiin. Minulta kysytään asioita, joista en tiedä mitään.
12 He palkitsevat hyvän pahalla, minä olen yksin.
13 Silloin kun joku heistä sairastui, minä pukeuduin karkeaan kankaaseen, paastosin ankarasti, rukoilin hartaasti,
14 niin kuin ystäväni, niin kuin veljeni puolesta. Pää kumarassa, ylläni suruvaate minä kuljin niin kuin se, joka suree omaa äitiään.
15 Mutta kun minun kävi huonosti, he kerääntyivät ympärilleni ilkkumaan, minun ympärilleni, nuo kelvottomat. He pilkkasivat minua lakkaamatta, enkä tiedä, miksi.
16 Kun horjuin, he ivasivat minua, irvistelivät minulle päin kasvoja.
17 Herra, kuinka kauan aiot katsella tätä? Päästä minut heidän hampaistaan, pelasta ainoa henkeni noilta pedoilta!
18 Silloin saan kiittää sinua suuressa joukossa, ylistää sinua juhlakansan keskellä.
19 Älä anna vihollisteni ilkkua minulle ja iskeä toisilleen silmää! Syyttä he vihaavat minua.
20 Heidän puheensa eivät rakenna rauhaa, he punovat juonia maan hiljaisia vastaan.
22 Herra, sinä olet nähnyt kaiken tämän, älä enää ole vaiti! Herra, älä ole kaukana.
23 Nouse valvomaan minun oikeuttani! Herra, Jumalani, puolusta asiaani.
24 Herra, sinä oikeamielinen Jumala, hanki minulle oikeutta! Älä suo vihamiehilleni sitä iloa, että joudun tappiolle.
26 Pilkka ja häpeä niille, jotka iloitsevat onnettomuudestani! Peittäköön häpeä ja pettymys kaikki ne, jotka ylvästelevät minua vastaan.
28 Minun suuni julistaa sinun uskollisuuttasi, ylistää sinua päivästä päivään.
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.