1 Hyvä maine on parempi kuin kallis öljy ja kuolinpäivä parempi kuin synnyinpäivä.
2 Parempi on mennä surutaloon kuin pitoihin, koska surutalossa näkee, mikä on kaikkien kohtalo. Jokainen, joka elää, painakoon sen mieleensä.
3 On parempi murehtia kuin nauraa, sillä sydämelle on hyväksi, että kasvot ovat murheelliset.
4 Viisaan sydän on surutalossa, tyhmän sydän huvipaikoissa.
5 On parempi kuulla viisaan nuhteita kuin tyhmien hymistystä.
6 Orjantappuroiden rätinää padan alla on tyhmän nauru. Turhuutta sekin.
7 Väärä voitto tekee viisaankin hulluksi, lahjonta turmelee mielen.
8 On parempi lopettaa puhuminen kuin aloittaa, maltti on mahtailua parempi.
9 Älä vähällä vihastu, sillä kauna pesiytyy tyhmän rintaan.
10 Älä kysele, miksi asiat ennen olivat paremmin kuin nyt, sillä et sinä viisauttasi sitä kysy.
11 Viisaus on yhtä arvokas kuin peritty omaisuus, vieläpä arvokkaampikin täällä auringon alla elävälle,
12 sillä viisauden varjossa on kuin rahan varjossa. Viisaus vain on sikäli rahaa hyödyllisempi, että se pitää omistajansa hengissä.
13 Katso Jumalan tekoja: kuka voi suoristaa sen, minkä hän on käyräksi tehnyt?
14 Hyvänä päivänä iloitse ja pahana päivänä muista, että Jumala on antanut ne molemmat. Ei ihminen voi moittia Jumalaa.
15 Tämänkin minä olen nähnyt turhina elinpäivinäni: hurskas hukkuu, vaikka on elänyt oikein, jumalaton elää pahuudestaan huolimatta kauan.
16 Älä ole liian hurskas äläkä esiinny ylen viisaana: miksi tekisit elämäsi autioksi?
17 Älä liikaa poikkea laista äläkä ole tyhmä: miksi kuolisit ennen aikaasi?
18 Sinun on paras pitää kiinni toisesta hylkäämättä toistakaan: Jumalaa pelkäävä onnistuu molemmissa.
19 Viisaus on viisaalle vahvempi apu kuin kaupungin kymmenen mahtimiestä.
20 Maan päällä ei ole yhtäkään niin hurskasta, että hän tekisi aina vain hyvää eikä koskaan syntiä.
21 Älä kuuntele kaikkea mitä puhutaan, ettet joutuisi kuulemaan sitäkin, miten palvelijasi kiroaa sinua.
22 Muistathan ne monet kerrat, jolloin sinä itse olet kironnut muita.
24 Kaukana on kaiken sisin olemus, syvällä, syvällä -- kuka voi sen löytää?
25 Minä ryhdyin itsekseni pohtimaan ja etsimään viisautta ja kaiken lopputulosta ja ymmärsin, että jumalattomuus johtuu järjettömyydestä ja tyhmyys mielen sokaistumisesta.
26 Minä havaitsin: Kuolemaakin katkerampi on nainen. Hän on pyydys, hänen sydämensä on ansa, hänen kätensä ovat kahleet. Jumalalle mieluinen hänet välttää, mutta synnintekijä takertuu hänen verkkoonsa.
27 Katso -- sanoi Saarnaaja -- tämän minä totesin, kun kohta kohdalta pyrin tulokseen:
28 en löytänyt, mitä kaiken aikaa etsin, ihmistä. Tuhannen joukosta minä löysin yhden, mutta koko määrästä en ainoatakaan naista.
29 Vain tämän minä sain selville: Jumala on luonut ihmiset suoriksi, mutta itse he punovat kieroja juonia.
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]