1 Lähetä leipäsi veden yli, ajan mittaan voit saada sen takaisin.

2 Talleta omaisuutesi seitsemälle, kahdeksallekin taholle -- ethän tiedä, mitä onnettomuuksia maassa vielä sattuu.

3 Kun pilvet täyttyvät vedellä, ne valavat sateen maahan, ja kun puu kaatuu, kaatuupa sitten etelässä tai pohjoisessa, niille sijoilleen se jää.

4 Joka tuulta tarkkaa, ei saa kylvetyksi, joka pilviä pälyy, ei ehdi leikata.

5 Yhtä vähän kuin tiedät, minne tuuli kääntyy tai miten luut rakentuvat raskaana olevan kohdussa, yhtä vähän tiedät Jumalan teoista, hänen, joka kaiken luo.

6 Kylvä siemenesi aamulla äläkä lepuuta kättäsi illan tullen -- ethän tiedä, kummalla kerralla onnistut paremmin vai onnistutko kenties molemmilla.

7 Suloinen on valo, silmät iloitsevat nähdessään auringon.

8 Jos ihminen elää monia vuosia, hän iloitkoon niistä kaikista, mutta hänen on hyvä muistaa, että pimeitäkin päiviä tulee paljon. Kaikki, mikä häntä kohtaa, on turhuutta.

9 Iloitse varhaisista vuosistasi, nuorukainen, nauti nuoruutesi päivistä! Seuraa sydämesi teitä ja silmiesi haluja, mutta muista, että Jumala vaatii sinut kaikesta tuomiolle.

10 Karkota suru sydämestäsi ja torju kärsimys ruumiistasi -- silti myös nuoruus, elämän aamu, on turhuutta.

1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.

2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.

3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.

4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.

5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.

6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.

7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;

8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.

9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.

10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.