1 Abimelek, Jerubbaalin poika, meni Sikemiin äitinsä veljien luo ja sanoi heille ja äitinsä isän koko suvulle:
2 Puhukaa Sikemin miesten kanssa ja kysykää heiltä, kumpi heidän mielestään on parempi, sekö että heitä hallitsee seitsemänkymmentä miestä, kaikki Jerubbaalin poikia, vai se että heillä on hallitsijanaan yksi ainoa mies. Muistuttakaa heitä, että minussa virtaa saman suvun veri kuin heissäkin.
4 ja antoivat hänelle Baal-Beritin pyhäkön varoista seitsemänkymmentä sekeliä hopeaa. Niillä Abimelek pestasi mukaansa joutilaita, häikäilemättömiä miehiä.
5 Hän meni heidän kanssaan isänsä kotiin Ofraan ja surmasi yhden ja saman kivipaaden päällä kaikki veljensä, seitsemänkymmentä Jerubbaalin poikaa. Vain Jotam, Jerubbaalin nuorin poika, jäi eloon, sillä hän onnistui piiloutumaan.
6 Sen jälkeen kaikki Sikemin ja Bet-Millon miehet kokoontuivat yhteen, menivät Sikemin pyhän tammen luo ja huusivat Abimelekin kuninkaaksi.
7 Kun Jotam sai kuulla tästä, hän nousi Garisiminvuorelle ja huusi kansalle sen huipulta: -- Kuulkaa minua, Sikemin miehet, jotta Jumalakin kuulisi teitä!
17 Sotihan isäni teidän puolestanne, pani alttiiksi henkensä ja pelasti teidät midianilaisten käsistä.
18 Nyt te olette nousseet isäni sukua vastaan, olette tappaneet hänen seitsemänkymmentä poikaansa yhden ja saman kivipaaden päällä ja tehneet Sikemin kuninkaaksi hänen orjattarensa pojan, Abimelekin, joka on teidän sukulaisenne!
19 Jos olette olleet vilpittömiä, jos olette tehneet oikein Jerubbaalia ja hänen sukuaan kohtaan, niin iloitkaa Abimelekista, ja saakoon hänkin iloa teistä.
21 Sitten Jotam pakeni Beeriin ja jäi sinne asumaan ollakseen turvassa veljeltään Abimelekilta.
22 Abimelek hallitsi Israelia kolme vuotta.
23 Sitten Jumala lähetti pahan hengen rikkomaan Abimelekin ja sikemiläisten välit, ja sikemiläiset nousivat kapinaan Abimelekia vastaan.
24 Näin tapahtui, jotta Jerubbaalin seitsemänkymmenen pojan julma murha tulisi kostetuksi ja jotta rangaistus kohtaisi veljiensä surmaajaa Abimelekia ja Sikemin miehiä, jotka olivat auttaneet häntä tappamaan veljensä.
25 Tuottaakseen vahinkoa Abimelekille Sikemin miehet alkoivat väijyä vuorilla matkalaisia ja ryöstivät jokaisen, joka kulki heidän ohitseen. Tästä tuli tieto Abimelekin korviin.
26 Gaal, Ebedin poika, muutti veljiensä kanssa Sikemiin ja voitti sikemiläisten luottamuksen.
27 Eräänä päivänä sikemiläiset lähtivät viinitarhoihinsa korjaamaan satoa. Saatuaan rypäleet poljetuksi he alkoivat viettää iloista juhlaa. He menivät jumalansa pyhäkköön, söivät, joivat ja rupesivat sitten kiroamaan Abimelekia.
30 Sebul, kaupungin päällikkö, sai kuulla, mitä Gaal, Ebedin poika, oli sanonut. Hän vihastui
32 Lähde yöllä liikkeelle joukkoinesi ja asetu väijyksiin kaupungin ulkopuolelle.
34 Abimelek ja hänen joukkonsa lähtivät liikkeelle yöllä ja asettuivat neljänä osastona väijyksiin Sikemin ympärille.
35 Kun Gaal, Ebedin poika, tuli kaupungin portille, Abimelek ja hänen miehensä nousivat esiin piiloistaan.
39 Gaal johti Sikemin miehet taisteluun Abimelekia vastaan.
40 Abimelek löi hänet kuitenkin takaisin, ja hän joutui kääntymään pakoon. Monet hänen miehistään kaatuivat, ennen kuin pääsivät kaupungin porttien suojaan.
41 Abimelek palasi Arumaan ja jäi sinne, mutta Sebul karkotti Gaalin ja hänen veljensä Sikemistä.
42 Seuraavana päivänä sikemiläiset olivat lähdössä pelloilleen. Saatuaan tästä tiedon
43 Abimelek jakoi väkensä kolmeen joukkoon ja asettui väijyksiin kaupungin ulkopuolelle. Kun hän näki sikemiläisten tulleen ulos kaupungista, hän kävi miehineen heidän kimppuunsa.
44 Abimelek itse eteni joukkonsa kanssa kaupunginportille ja sulki paluutien. Molemmat muut joukot kävivät niiden sikemiläisten kimppuun, jotka olivat jo ehtineet pelloilleen, ja tappoivat heidät.
45 Koko päivän kestäneen taistelun jälkeen Abimelek valloitti kaupungin ja surmasi sen asukkaat. Hän hävitti kaupungin maan tasalle ja kylvi sen paikalle suolaa.
46 Saatuaan tietää hyökkäyksestä Sikemin linnan asukkaat vetäytyivät El-Beritin temppelin kellariholviin.
47 Kun tämä kerrottiin Abimelekille,
49 Jokainen mies katkaisi itselleen oksan. Kaikki seurasivat Abimelekia, panivat oksat holvin päälle ja sytyttivät ne tuleen. Näin kuolivat myös kaikki Sikemin linnan asukkaat, noin tuhat miestä ja naista.
50 Tämän jälkeen Abimelek lähti Tebesiin, leiriytyi joukkoineen sen edustalle ja tunkeutui kaupunkiin.
51 Mutta keskellä kaupunkia oli linnoitustorni, ja kaupungin kaikki asukkaat, miehet ja naiset, pakenivat sinne, telkesivät oven perässään ja nousivat kattotasanteelle.
52 Abimelek ryhtyi valtaamaan tornia ja tuli aivan sen juurelle sytyttääkseen oven palamaan.
53 Silloin muuan nainen pudotti hänen päähänsä jauhinkiven, ja hänen kallonsa murtui.
55 Nähtyään, että Abimelek oli kuollut, israelilaiset palasivat kukin kotiinsa.
56 Näin Jumala kosti rikoksen, jonka Abimelek oli tehnyt isäänsä vastaan surmatessaan seitsemänkymmentä veljeään,
57 ja Jumala antoi Sikemin miesten pahuuden koitua heidän omaksi tuhokseen. Heidän osakseen tuli Jerubbaalin pojan Jotamin lausuma kirous.
1 Nebo odšed Abimelech syn Jerobálův do Sichem k bratřím matky své, mluvil k nim i ke vší čeledi domu otce matky své, řka:
2 Mluvte, prosím, ke všechněm mužům Sichemským: Co jest lépe vám, to-li, aby panovalo nad vámi sedmdesáte mužů, totiž všickni synové Jerobálovi, čili aby panoval nad vámi muž jeden? Pamatujte pak, že jsem já kost vaše a tělo vaše.
3 Tedy mluvili bratří matky jeho o něm ke všechněm mužům Sichemským všecka slova tato, a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi, nebo řekli: Bratr náš jest.
4 I dali jemu sedmdesáte lotů stříbra z domu Bále Berit, na něž sobě najal Abimelech služebníky, povaleče a tuláky, aby chodili za ním.
5 A přišed do domu otce svého do Ofra, zmordoval bratří své, syny Jerobálovy, sedmdesáte mužů, na jednom kameni; toliko zůstal Jotam syn Jerobálův nejmladší, nebo se byl skryl.
6 Tedy shromáždili se všickni muži Sichemští i všecken dům Mello, i šli, a ustanovili sobě Abimelecha za krále na rovinách u sloupu, kterýž jest u Sichem.
7 To když pověděli Jotamovi, odejda, postavil se na vrchu hory Garizim, a pozdvihna hlasu svého, volal, a řekl jim: Poslyšte mne muži Sichemští, a uslyš vás Bůh.
8 Sešlo se některého času dříví, aby pomazalo nad sebou krále. I řekli olivě: Kraluj nad námi.
9 Jimžto odpověděla oliva: Zdali já, opustě svou tučnost, kterouž ctěn bývá Bůh i lidé, půjdu, abych byla postavena nad stromy?
10 I řeklo dříví fíku: Poď ty a kraluj nad námi.
11 Jimž odpověděl fík: Zdali já, opustě sladkost svou a ovoce své výborné, půjdu, abych postaven byl nad stromy?
12 Řeklo opět dříví vinnému kořenu: Poď ty a kraluj nad námi.
13 Jimž odpověděl vinný kořen: Zdali já, opustě své víno, kteréž obveseluje Boha i lidi, půjdu, abych postaven byl nad stromy?
14 Naposledy řeklo všecko dříví bodláku: Poď ale ty a kraluj nad námi.
15 I odpověděl bodlák dříví: Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále, poďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské.
16 Tak i nyní, jestliže jste právě a upřímě učinili, ustavivše Abimelecha za krále, a jestliže jste dobře učinili Jerobálovi a domu jeho, a jestliže podlé dobrodiní rukou jeho odplatili jste se jemu;
17 (Nebo otec můj bojoval za vás a opovážil se života svého, aby vás vysvobodil z ruky Madianských,
18 Vy pak teď povstali jste proti domu otce mého, a zmordovali jste syny jeho, sedmdesáte mužů na jednom kameni, a ustanovili jste krále Abimelecha, syna děvky jeho, nad muži Sichemskými, proto že bratr váš jest);
19 Jestliže, řku, právě a upřímě udělali jste Jerobálovi i domu jeho dne tohoto, veselte se z Abimelecha, a on také nechť se veselí z vás;
20 Pakli nic, nechť vyjde oheň z Abimelecha a sžíře muže Sichemské i dům Mello, nechť vyjde také oheň od mužů Sichemských a z domu Mello a sžíře Abimelecha.
21 Tedy utekl Jotam, a utíkaje, odšel do Beera, a zůstal tam, boje se Abimelecha bratra svého.
22 I panoval Abimelech nad Izraelem tři léta.
23 Poslal pak Bůh ducha zlého mezi Abimelecha a mezi muže Sichemské, a zpronevěřili se muži Sichemští Abimelechovi,
24 Aby pomštěna byla křivda sedmdesáti synů Jerobálových, a aby krev jejich přišla na Abimelecha bratra jejich, kterýž zmordoval je, a na muže Sichemské, kteříž posilnili rukou jeho, aby zmordoval bratří své.
25 Nebo učinili muži Sichemští jemu zálohy na vrších hor, a loupili všecky chodíci mimo ně tou cestou; kterážto věc povědína jest Abimelechovi.
26 Syn pak Ebedův Gál, jda s bratřími svými, přišel do Sichem, i těšili se z něho muži Sichemští.
27 A vyšedše na pole, sbírali víno své a tlačili i veselili se; a všedše do chrámu bohů svých, jedli a pili, a zlořečili Abimelechovi.
28 Řekl pak Gál syn Ebedův: Kdo jest Abimelech? A jaké jest Sichem, abychom sloužili jemu? Zdaliž není syn Jerobálův, a Zebul úředník jeho? Služte raději mužům Emora, otce Sichemova; nebo proč my máme sloužiti tomuto?
29 Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé, abych shladil Abimelecha! I řekl Abimelechovi: Sbeř sobě vojsko, a vyjdi.
30 Uslyšav pak Zebul, úředník města toho, slova Gále syna Ebedova, rozhněval se náramně.
31 I poslal posly k Abimelechovi tajně, řka: Hle, Gál syn Ebedův i bratří jeho přišli do Sichem, a hle, bojovati budou s městem proti tobě.
32 Protož nyní vstana nočně, ty i lid, kterýž jest s tebou, zdělej zálohy v poli.
33 A ráno, když bude slunce vycházeti, vstana, udeříš na město, a když on i lid, kterýž jest s ním, vyjde proti tobě, učiníš jemu to, což se naskytne ruce tvé.
34 A protož vstal Abimelech i všecken lid, kterýž s ním byl v noci, a učinili zálohy u Sichem na čtyřech místech.
35 I vyšel Gál syn Ebedův, a postavil se v bráně města; vyvstal pak Abimelech i lid, kterýž s ním byl, z záloh.
36 A uzřev Gál ten lid, řekl Zebulovi: Hle, lid sstupuje s vrchu hor. Jemuž odpověděl Zebul: Stín hor vidíš, jako nějaké lidi.
37 Tedy opět promluvil Gál, řka:Hle, lid sstupuje s vrchu, nebo houf jeden táhne cestou rovin Monenim.
38 Řekl pak jemu Zebul: Kde jsou nyní ústa tvá, jimižs mluvil: Kdo jest Abimelech, abychom sloužili jemu? Zdaliž toto není lid ten, kterýmž jsi pohrdal? Vytáhniž nyní, a bojuj proti němu.
39 I vytáhl Gál před lidmi Sichemskými, a bojoval proti Abimelechovi.
40 Ale Abimelech honil ho utíkajícího před tváří svou, a padlo raněných mnoho až k bráně.
41 Zůstal pak Abimelech v Aruma, a Zebul vyhnal Gále i bratří jeho, aby nezůstávali v Sichem.
42 Nazejtří pak vytáhl lid do pole, i oznámeno jest to Abimelechovi.
43 Tedy on pojal lid svůj, a rozdělil jej na tři houfy, zdělav zálohy v polích, a vida, an lid vychází z města, vyskočil na ně a zbil je.
44 Nebo Abimelech a houf, kterýž byl s ním, udeřili na ně a postavili se u brány města, druzí pak dva houfové obořili se na všecky ty, kteříž byli v poli, a zbili je.
45 Abimelech pak dobýval města celý ten den, až ho i dobyl, a lid, kterýž v něm byl, pobil, a zbořiv město, posál je solí.
46 Uslyševše pak všickni muži věže Sichemské, vešli do hradu svého, chrámu boha Berit.
47 A oznámeno jest Abimelechovi, že se tam shromáždili všickni muži věže Sichemské.
48 Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon, on i všecken lid, kterýž byl s ním, a nabrav seker s sebou, nasekal ratolestí s stromů, kterýchž nabral a vložil na rameno své. I řekl lidu, kterýž byl s ním: Což jste viděli, že jsem učinil, spěšně učiňte tak jako já.
49 I uťal sobě jeden každý ze všeho lidu ratolest, a jdouce za Abimelechem, skladli je u hradu, a zapálili jimi hrad. I zemřeli tam všickni muži věže Sichemské téměř tisíc mužů a žen.
50 Odšel pak Abimelech do Tébes, a položil se u Tébes, i dobyl ho.
51 Byla pak věže pevná u prostřed města, a utekli tam všickni muži i ženy, i všickni přední města toho, a zavřeli po sobě, vstoupivše na vrch věže.
52 Tehdy přišed Abimelech až k věži, dobýval jí, a přistoupil až ke dveřím věže, aby je zapálil ohněm.
53 V tom žena nějaká svrhla kus žernovu na hlavu Abimelechovu, a prorazila hlavu jeho.
54 A on rychle zavolav mládence, kterýž nosil zbroj jeho, řekl jemu: Vytrhni meč svůj a zabí mne, aby potom nepravili o mně: Žena zabila ho. I probodl jej služebník jeho, a umřel.
55 Uzřevše pak synové Izraelští, že by umřel Abimelech, odešli jeden každý k místu svému.
56 A tak odměnil Bůh zlým Abimelechovi za nešlechetnost, kterouž páchal proti otci svému, zmordovav sedmdesáte bratří svých.
57 Tolikéž i všecku nešlechetnost mužů Sichemských vrátil Bůh na hlavu jejich, a přišlo na ně zlořečení Jotama syna Jerobálova.