1 Voi teitä, Siionin huolettomat ja Samarian vuoren itsevarmat asukkaat, te valitun kansan kärkijoukko! Ja teitä koko Israel seuraa!

2 Menkää Kalneen katsomaan, kuinka sen on käynyt, menkää sieltä suureen Hamatiin ja alas filistealaisten Gatiin! Oletteko te parempia kuin nuo valtakunnat, onko teidän alueenne suurempi kuin niiden?

3 Te torjutte mielestänne pahan päivän ja hyväksytte väkivallan keskuudessanne.

4 Te makaatte norsunluuvuoteillanne ja loikoilette leposohvillanne. Te syötte karitsoita laumasta ja juottovasikoita karsinasta.

5 Te näppäilette harpun kieliä ja sepitätte lauluja kuin paraskin Daavid!

6 Te juotte viiniä uhrimaljoista ja voitelette itsenne parhaalla öljyllä, mutta Joosefin heimon vamma ei teitä liikuta.

7 Sen tähden teidän käy nyt näin: Vankisaattueen kärjessä te marssitte vieraaseen maahan. Loikojien juhlat on juhlittu.

8 Herra Jumala on vannonut itsensä kautta, näin sanoo Herra Jumala Sebaot: -- Minä inhoan Jaakobin suvun ylpeyttä, minä vihaan sen palatsia. Minä jätän kaupungin kaikkineen tuhon omaksi.

9 Jos silloin johonkin taloon on jäänyt kymmenen ihmistä, niin hekin kuolevat.

11 Ja nyt Herra antaa käskyn. Iso talo lyödään palasiksi ja pieni talo pirstaleiksi.

12 Eiväthän hevoset juokse pitkin kalliolouhikoita? Ei kai härillä kynnetä merta? Mutta te teette lainkäytöstä myrkkykeison ja oikeuden hedelmistä katkeraa koiruohoa.

14 Mutta nyt, israelilaiset, näin sanoo Herra Jumala Sebaot: -- Minä lähetän teidän kimppuunne kansan, joka ahdistaa teitä kaikkialla, Lebo-Hamatista aina Arabanpurolle saakka.

1 Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.

2 Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?

3 Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.

4 Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,

5 Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.

6 Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.

7 Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.

8 Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.

9 I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.

10 A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.

11 Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.

12 Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,

13 Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?

14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.