Esdras 9

Esdras sabe que muitos israelitas casaram com mulheres heteias, e faz orações e confissão a Deus

1 Acabadas, pois, essas coisas, vieram ter comigo os principais, dizendo: O povo de Israel, e os sacerdotes, e os levitas *Ed 6.21;Ne 9.2não se separaram das *Lv 18.24-30abominações dos povos de outras terras, a saber, dos cananeus, dos heteus, dos ferezeus, dos jebuseus, dos amonitas, dos moabitas, dos egípcios e dos amorreus. 2 Pois *Ed 10.2,18tomaram das filhas destes para si e para seus filhos; de maneira que *Êx 22.31os da linhagem santa *Ne 13.3se têm misturado com os povos de outras terras; sim, os príncipes e os deputados foram os primeiros a cometer esse pecado. 3 Quando ouvi isso, *2Rs 18.37rasguei a minha túnica e o meu manto, arranquei os cabelos da minha cabeça e da minha barba, e *Ne 1.4sentei-me atônito. 4 Então, se ajuntaram a mim *Ed 10.3todos os que tremiam das palavras do Deus de Israel, por causa da transgressão dos do cativeiro; e sentei-me atônito *Êx 29.39até a oblação da tarde.

5 Ao tempo da oblação da tarde, rasgados a minha túnica e o meu manto, levantei-me da minha humilhação, pus-me de joelhos e *Êx 9.29estendi as minhas mãos a Jeová, meu Deus. 6 Disse: Deus meu, estou confuso e envergonho-me de levantar o meu rosto a ti, meu Deus, porque as nossas iniquidades se multiplicaram sobre as nossas cabeças, e a nossa *Ed 9.13,15;2Cr 28.9;Ap 18.5culpa cresceu até o céu. 7 *2Cr 29.6Desde os dias de nossos pais até o dia de hoje, temos sido em extremo culpados; e, por causa das nossas iniquidades, temos sido entregues, nós, os nossos reis e os nossos sacerdotes, às mãos dos reis de outras terras, à espada, ao cativeiro, *Dn 9.7à rapina e à confusão do rosto, como hoje se vê. 8 Agora, por um breve momento, se manifestou a graça da parte de Jeová, nosso Deus, *Ed 9.13-15para nos deixar um resto que escape e para nos dar uma *Is 22.23estaca no seu santo lugar, a fim de que o nosso Deus nos alumiasse os olhos e nos desse um pouco de refrigério em nossa escravidão. 9 *Ne 9.36Pois somos escravos; contudo, o nosso Deus não nos abandonou em nossa escravidão, mas *Ed 7.28nos tornou dignos da misericórdia dos reis da Pérsia, para nos dar a vida, para levantar a Casa do nosso Deus, para reparar as ruínas dela e para nos dar um muro em Judá e em Jerusalém. 10 Agora, Deus nosso, que diremos depois disso? Pois temos deixado os teus mandamentos, 11 que ordenaste por meio dos profetas, teus servos, dizendo: A terra que vós ides a possuir é uma terra imunda pela imundícia dos povos de outras terras, pelas suas abominações, que a encheram de uma extremidade a outra *Ed 6.21com a sua sujidade. 12 Por isso, *Ed 9.2não deis vossas filhas a seus filhos, nem tomeis suas filhas para vossos filhos, nem procureis jamais a sua paz ou a sua prosperidade; para que sejais fortes, e comais o bem da terra, *Pv 13.22e a deixeis por herança a vossos filhos, para sempre. 13 Depois de tudo o que nos tem sucedido por causa das nossas más obras e por causa *Ed 9.6-7da nossa grande culpa, visto que tu, nosso Deus, nos tens castigado menos do que merecem as nossas iniquidades e nos deste *Ed 9.8este resto, 14 *Ed 9.2tornaremos a violar os teus mandamentos e a aparentar-nos com os povos que cometem essa abominação? *Dt 9.8,14Porventura, não estarias tu irado contra nós até nos teres perdido inteiramente, de modo que não houvesse resto nem quem escapasse? 15 Jeová, Deus de Israel, *Ne 9.33;Dn 9.7tu és justo, pois somos deixados um resto que escapou, como hoje se vê. Eis que estamos diante de ti em *Ed 9.6nossa culpa, pois *Jó 9.2ninguém, por causa disso, se pode ter por inocente na tua presença.

1 A když se to vykonalo, přistoupili ke mně knížata, řkouce: Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží a Levítové od národů zemí, ale činí podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských. 2 Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich, a smísili se símě svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení. 3 Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený. 4 I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní. 5 Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobě roucho roztržené i plášť svůj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému. 6 A řekl jsem: Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj, tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinění naše vzrostlo až k nebi. 7 Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to nyní děje. 8 Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydchnutí od služby naší. 9 Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě. 10 Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme opustili přikázaní tvá, 11 Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, řka: Země ta, do kteréž jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země nečistá, pro nečistotu národů těch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v nečistotě své. 12 Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich, a dcer jejich nebeřte synům vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na věky, abyste se zmocnili, a jedli dobré věci země, a k dědičnému vládařství zanechali ji synům svým až na věky. 13 Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové, 14 Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel? 15 Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové.