Gálatas 2

A autoridade de Paulo é reconhecida em Jerusalém

1 Então, depois de quatorze anos, *cp.At 15.2subi outra vez a Jerusalém com *vd.At 4.36;Gl 2.9,13Barnabé, levando também comigo a *vd.2Co 2.13;Gl 2.3Tito. 2 Subi *cp.At 15.2; vd.Gl 1.12devido a uma revelação; e comuniquei a eles *vd.Gl 1.6o evangelho que prego entre os gentios, mas particularmente aos que eram de nomeada, para que, de algum, modo não estivesse eu correndo ou não tivesse *Gl 5.7;Fp 2.16; cp.Rm 9.16;1Co 9.24ss.;Hb 12.1;2Tm 4.7corrido em vão. 3 Mas nem *vd.2Co 2.13;Gl 2.1Tito, que estava comigo, sendo grego, foi *cp.At 16.3;1Co 9.21obrigado a ser circuncidado, 4 e isso por causa dos *Gl 1.7;At 15.1-24; cp.2Co 11.13,26falsos irmãos intrusos, os quais, furtivamente, *cp.2Pe 2.1;Jd 4se introduziram para espiar a nossa *Gl 5.1,13; cp.Tg 1.25liberdade que temos em Cristo Jesus, a fim de *vd.2Co 11.20; cp.Rm 8.15nos escravizar; 5 aos quais nem por uma hora estivemos em sujeição, para que a *Gl 2.14;Cl 1.5; cp.Gl 1.6verdade do evangelho permanecesse entre vós. 6 Mas dos que pareciam ser *Gl 2.2,9; cp.Gl 6.3;2Co 11.5;12.11de alguma nomeada (quais foram, noutro tempo, nada me importa; *vd.At 10.34Deus não se deixa levar de respeitos humanos) — estes que pareciam ser de alguma nomeada nada me acrescentaram; 7 pelo contrário quando, eles viram que me havia sido *1Ts 2.4;1Tm 1.11; cp.1Co 9.17confiado *Gl 1.16; vd.At 9.15o evangelho da incircuncisão, justamente como a *cp.Gl 2.9,11,14;Gl 1.18Pedro, o da circuncisão 8 (pois o que operou em Pedro para *vd.At 1.25o apostolado da circuncisão operou também em mim para com os gentios); 9 e, conhecendo *vd.Rm 12.3a graça que me foi dada, *vd.At 12.17;Gl 2.12Tiago, *cp.Lc 22.8Cefas e João, que pareciam ser *Ap 3.12; cp.1Tm 3.15colunas, deram a mim e *vd.At 4.36;Gl 2.1,13a Barnabé a *cp.2Rs 10.15;Ed 10.19destra de comunhão, para que nós *Gl 1.16fôssemos aos gentios, 10 e eles, à circuncisão; somente quiseram que nos lembrássemos dos pobres, *vd.At 24.17o que também me esforcei por fazer.

Paulo repreende a Pedro. O homem justificado pela fé em Cristo Jesus

11 Quando, porém, Cefas veio a *vd.At 11.10; cp.15.1Antioquia, resisti-lhe na cara porque era condenado. 12 Pois, antes de chegarem alguns da parte de Tiago, ele *cp.At 11.3comia com os gentios; mas, quando eles vieram, subtraía-se e separava-se, *cp.At 11.2temendo os que eram da circuncisão. 13 Os outros judeus também dissimularam juntamente com ele, de modo que até *vd.Gl 2.1Barnabé foi levado com eles na sua dissimulação. 14 Mas, quando vi que eles *Hb 12.13não andavam retamente, conforme a verdade do evangelho, disse a Cefas perante todos: Se tu, sendo judeu, *Gl 2.12; cp.At 10.28vives como gentio e não como judeu, como obrigas os gentios a viver como os judeus? 15 Nós, *Fp 3.4s.judeus por natureza e não *1Sm 15.18;Lc 24.7;1Co 6.1pecadores dentre os gentios, 16 sabendo, contudo, *Gl 3.11; vd.At 13.39que o homem não é justificado por obras da lei, mas, sim, mediante a fé em Cristo Jesus, também nós cremos em Cristo Jesus, para sermos justificados pela *vd.Rm 9.30fé em Cristo e não por obras da lei; pois, *Rm 3.20; cp.Sl 143.2por obras da lei, nenhuma carne será justificada. 17 Mas, se, buscando ser justificados em Cristo, fomos nós mesmos também achados *cp.Gl 2.15pecadores, é Cristo, porventura, ministro de pecado? *Gl 3.21; vd.Lc 20.16De modo nenhum! 18 Se eu torno a edificar as coisas que destruí, *cp.Rm 3.5(Gr.)constituo-me transgressor. 19 Pois eu, mediante a lei, *vd.Rm 7.4; cp.6.2;1Co 9.20morri para a lei, a fim de viver para Deus. 20 Estou *vd.Rm 6.6; cp.Gl 5.24;6.14crucificado com Cristo; logo, já não sou eu que vivo, mas é *vd.Rm 8.10Cristo que vive em mim. Aquela vida que agora vivo na carne vivo na fé do *vd.Mt 4.3Filho de Deus, *vd.Rm 8.37que me amou e *cp.Gl 1.4se entregou por mim. 21 Não faço nula a graça de Deus; pois, *Gl 3.21se a justiça vem mediante a lei, então, morreu Cristo sem necessidade.

1 Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita. 2 Vstoupil jsem pak podle zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prve. 3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se, 4 Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili. 5 Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás. 6 Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, nic mi není přidáno, ač jací jsou někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá; ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali. 7 Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy, 8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,) 9 A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali svých pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali. 10 Toliko napomenuli, abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval. 11 A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání. 12 Nebo prve nežli jsou přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se od nich, boje se těch, kteříž byli z Židovstva. 13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství. 14 Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu vedeš? 15 My přirození Židé, a ne pohané hříšní, 16 Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků Zákona, protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk. 17 Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli. 18 Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím. 19 Já zajisté skrze Zákon Zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu. 20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. 21 Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z Zákona spravedlnost, tedyť jest Kristus nadarmo umřel.