Tito 2

Os deveres dos velhos, das velhas, dos moços e dos servos

1 Tu, porém, fala o que convém *vd.Tt 1.9à sã doutrina. 2 Exorta *cp.Fm 9os velhos a que sejam *vd.1Tm 3.2sóbrios, circunspectos, prudentes, *Tt 1.13sãos *1Tm 1.2; cp.1Tm 1.14na fé, no amor e na perseverança; 3 da mesma maneira, as velhas, a que sejam de compostura reverente, *vd.1Tm 3.11não maldizentes, não *1Tm 3.8dadas ao excesso no uso do vinho, a que ensinem o bem, 4 para que instruam as mulheres moças a amarem seus maridos e seus filhos, 5 a serem prudentes, castas, *cp.1Tm 5.14cuidadosas da casa, bondosas, *vd.Ef 5.22sujeitas a seus maridos *1Tm 6.1a fim de que a palavra de Deus não seja blasfemada. 6 Exorta também *1Tm 5.1os moços a que sejam prudentes em tudo 7 e faze-te a ti mesmo *vd.1Tm 4.12um exemplo de boas obras; na tua doutrina, mostrando integridade, seriedade 8 e linguagem sã e irrepreensível, *1Pe 2.12; cp.2Ts 3.14para que o adversário se confunda, não tendo mal algum que dizer de nós. 9 Exorta *vd.Ef 6.5;1Tm 6.1os servos a que sejam sujeitos a seus senhores, que lhes sejam agradáveis em tudo; 10 e que não os contradigam, que não os defraudem, mas que lhes manifestem em tudo perfeita fidelidade, a fim de que em tudo honrem a doutrina de *vd.Tt 1.3Deus, nosso Salvador. 11 Pois a graça de Deus *vd.2Tm 1.10; cp.Tt 3.4se manifestou, *vd.1Tm 2.4trazendo a salvação a todos os homens, 12 ensinando-nos, a fim de que, renunciando a impiedade e *cp.1Tm 6.9;Tt 3.3as paixões mundanas, *2Tm 3.12vivamos *vd.1Tm 6.17no presente mundo sóbria, reta e piamente, 13 aguardando a bem-aventurada esperança *vd.2Ts 2.8e a manifestação da glória do *2Pe 1.1; cp.1Tm 1.1;2Tm 1.2;Tt 1.4grande Deus e nosso Salvador Cristo Jesus, 14 que *vd.1Tm 2.6se deu a si mesmo por nós, *vd.1Pe 1.18s.a fim de nos remir de toda iniquidade e *Hb 1.3;9.14;1Jo 1.7purificar para si *Êx 19.5;Dt 14.2;1Pe 2.9; vd.Ef 1.11um povo todo seu, *Ef 2.10;Tt 3.8;1Pe 3.13zeloso de boas obras.

15 Fala essas coisas, *1Tm 4.13;5.20; vd.2Tm 4.2exorta e repreende com toda a autoridade. *vd.1Tm 4.12Ninguém te despreze.

1 Ty pak mluv, což sluší na zdravé učení. 2 Starci ať jsou střízliví, vážní, opatrní, zdraví u víře, v lásce, v snášelivosti. 3 Tak také i staré ženy ať chodí zbožně, v oděvu příslušném a ať nejsou převrhlé, ani mnoho vína pijící, dobrým věcem učící, 4 Aby mladice vyučovaly, kterak by muže své i dítky řádně milovaly, 5 A byly šlechetné, čistotné, netoulavé, dobrotivé, mužům svým poddané, aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží. 6 Takž i mládenců napomínej k středmosti, 7 Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, a zachovávaje v učení celost, vážnost, 8 Slovo zdravé bez úhony, aby ten, jenž by se protivil, zastyděti se musil, nemaje co zlého mluviti o vás. 9 Služebníky uč, ať jsou poddáni pánům svým, ve všem jim se líbíce, neodmlouvajíce, 10 Neokrádajíce, ale ve všem věrnosti pravé dokazujíce, aby učení Spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali. 11 Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, 12 Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě, 13 Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, 14 Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků. 15 Toto mluv, a napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrzej.